Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

toulavej68 


Oblíbená alba

Alba, která má toulavej68 v oblíbených

reklama

108 fotek, minulý týden, 39 zobrazení, 1 komentář | architektura, dokumenty, kultura, lidé, příroda
O Ústí nad Labem se říká že je to město s pěkným okolím a je to pravda. Už mnohokrát mě překvapilo jak pěkná krajina je hned za prvním kopcem za městem. Příroda se tu vyřádila. Je tu plno skal, divokých údolí, lesů a vodopádů.
Počasí: -2°C, Oblačno až zataženo, bezvětří.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
90 fotek, minulý týden, 247 zobrazení, přidat komentář | krajina, kultura, lidé, ostatní, příroda
Druhý prosincový víkend 2017 jsme s kamarády vyrazili do Srbska. V sobotu jsme v ledovém větru zdolali některé skalní vyhlídky, ale jinak jsme si užívali večery v teple útulné hospody U Nádraží. V pátek i v sobotu v hospodě hráli trampové ze západních Čech. V sobotu večer jsem ještě odběhl do sousedního kulturáku pozdravit Kamarády Staré řeky na jejich tradiční vánoční akci. Tahle sestava trampů má vynikající akce. Jinak, hospoda U Nádraží funguje coby skvělá trempovna, takže pobyty v Srbsku mají do budoucna dobré vyhlídky.
7 fotek, minulý pátek, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lochovice - Pozdně gotická tvrz připomínaná r. 1532, přestavená po r. 1571 na renesanční zámek. Za třicetileté války vypálen. Noví majitelé lochovického panství, Netoličtí z Eisenbergu, kteří je koupili r. 1754, zámek opravili a nechali vyzdobit zámeckou kapli rokokovými a klasicistními malbami. R. 1787 koupil panství Jakub Černý z Edelmuthu a od něho r. 1818 hrabata Lützowové z Dreylützova. Tehdy byl v zámku též byt ředitele panství a k budově přiléhal anglický park. Ani tito majitelé, ani jejich nástupci pak už zámek podstatněji neupravovali. Zámek je čtyřkřídlý, jednopatrový, na severní straně s dvěma okrouhlými věžičkami, sahajícími dnes však jenom do výšky prvního patra. Nástavby na věžičkách v podobě mnohohranu jsou až pozdějšího data. Průjezdem, sklenutým valeně s lunetami, se vstupuje do čtverhraného zámeckého nádvoří, lemovaného v přízemí arkádami, nad nimiž jsou v poschodí místnosti s pravidelně rozdělenými okny. Valy a příkopy byly zarovnány a proměněny v zahradu. Po válce znárodněn, na zámku sídlilo ředitelství Státního statku, sloužil kulturním a společenským potřebám obce. Moderní přestavba po r. 1945 celkovou renesanční kompozici zámku poněkud porušila. Po r. 1989 vrácen v restituci.
53 fotek, minulý pátek, 100 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, práce, příroda
Jordán (Brdy) - Jordán je jedním z nejznámějších vrchů Středních Brd. Stejně se jmenuje i vojenská cílová plocha, která se rozkládá v jeho severních svazích, ve východních svazích Dlouhého vrchu (775 m) a západních a severních svazích vrchu Houpák (794 m). Po založení brdské střelnice v r. 1926, byla právě jordánská plocha jedním ze dvou míst v Brdech (tím druhým byla Baština - Brda), kde se později testovaly prvky československého opevnění. Byl zde vybudován (dokončen v r. 1936) pěchotní srub CE. Pěchotní srub "CE" je masivní betonový objekt ve II. třídě odolnosti. (Pozn.: II. třída odolnosti měla odolat palbě protivníkových děl až do ráže 240 mm) Jeho výstavba byla zadána Litické akciové společnosti v Praze, která po připravných pracích na jaře 1936 provedla v květnu toho roku vybetonování objektu. Betonáž trvala pouhých devět dní, pracovalo zde 250 dělníků a spotřebovalo se 4800 q cementu a 861 q armovacího železa. Kompletně vybavenou pevnost si 11.11.1936 přišel prohlédnout sám tehdejší československý prezident Edvard Beneš. Zkoušky odolnosti srubu "CE" postřelováním dělostřelbou byly uskutečněny koncem června 1937. Výsledky byly úspěšné, strop a stěny pevnosti odolaly i zásahům z 30 cm moždíře. (Pozn.: V polovině třicátých let Německá armáda neměla srovnatelnou zbraň stejného účinku) Po provedených zkouškách byl srub opraven a sloužil k testování vnitřního vybavení, například ventilace a také samozřejmě k výcviku osádek těžkého opevnění. Osádku tvořil 1 desátník, 3 svobodníci a 18 vojínů. Posledními úpravami prošel objekt CE v poválečných letech. Byla zde upravena střílna na místě původní zbraně L1 do podoby, v jaké je vidět dnes (85 mm tankový kanón). Pevnostních staveb je ovšem na ploše Jordán více, nad opevněním ve svahu jsou dvě opevnění vz.36, později přibyly i ty, které zde vystavělo nacistické Německo (pozorovatelna v dolní části), které brdskou střelnici využívalo také (pod názvem „Truppenübungsplatz Kammwald“). Samotná dopadová plocha sloužila nejen pro dělostřelectvo, ale i pro nácvik leteckého bombardování s pumami do 100 kg a ke zkouškám vyvíjeného leteckého zbraňového systému (kulometu) „Plamen“. V tomto prostoru došlo i k řadě leteckých nehod. Pěchotní srub si zahál ve Svěrákově Obecné školy a dále se zde točily i večerníčky o medvíďatech pana Chaloupky.

Cestou k Jordánu se nachází bývalé vojenské letiště pod Hejlákem, jde o rozsáhlou, betonovými bloky zpevněnou plochu o rozměrech přibližně 520×60 metrů a vybudované bylo během druhé světové války. Leží v nadmořské výšce 630-645 metrů nad mořem. Přistávací plocha je tak celkem výrazně skloněná, což muselo pilotům přinášet nevšední zážitky. Po druhé světové válce bylo letiště pod Hejlákem využíváno jen krátce. V dalších desetiletích pak sloužilo jen sporadicky, obvykle navíc spíše jako seřadiště vojenské techniky. Některé zdroje uvádějí, že z tohoto letiště měl opouštět vlast prezident Beneš v roce 1938. To by však znamenalo, že je starší, než se všeobecně předpokládá a patrně se nejedná o pravdu.
81 fotek, minulou středu, 43 zobrazení, přidat komentář
63 fotek, letos v prosinci, 301 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, ostatní
Již tradiční prosincový výšlap Podbrdím jsem s kamarády uskutečnil tentokrát o prvním prosincovém víkendu 2017. V pátek jsem byl na zimní slezině T.O. Údolí Děsu a v sobotu hurá do zimní krajiny – ještě ne kalendářně zimní, ale počasím jednoznačně zimní. Tělo potřebuje občas potrápit, takže nás čekalo cca 25 km zmrzlou krajinou. Cestou Podbrdím jsme pochopitelně „přepřahali“ v oblíbených hospodách Čunčí huba na hřebeni Brd, pak U Menclů ve vsi Hatě a Ve Stínu lípy (pípy) v městysu Liteň. V neděli jsme víkendový výšlap zakončili v trempovně U Nádraží v Srbsku. Na Brdech mně zamrzlo zaostřování foťáku, brzká tma také nefandí focení a další už jsem vyfotil mnohokrát předtím, takže tentokrát fotky asi nic moc. Ovšem, pro zúčastněné opět pohodový víkend. Do konce roku má být teplo, takže trochu ochlazení neškodilo :-)
5 fotek, 30.11.2017, 4 zobrazení, přidat komentář
7 fotek, 30.11.2017, 3 zobrazení, přidat komentář
19 fotek, 26.11.2017, 139 zobrazení, 1 komentář
Ukecal jsem kamaráda Kocoura, abysme vyrazili na exkurzi nasbírat nějakej ten mizející karbon. Lokalit ubývá a na těch co ještě jsou to není co bejvalo. Nicméně po určitém úsilí jsme něco i našli.
Konkrétní lokalitu tady nebudu uvádět, nicméně přilehlý buránkov je známý výskytem Lucie Bílé ;)
69 fotek, červenec 2012 až listopad 2017, 127 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Zdiby - Na místě současného zámku stávala původně renesanční tvrz, vystavěná po r. 1608. V budově dnešního zámku se z ní dochovaly tři sklepní prostory a část současného přízemí. Tvrz byla poničena za třicetileté války. Stavba byla přestavěna v letech 1659-1669 na ranně barokní zámek. Tehdy dostal trojkřídlou podobu. Další přestavbou prošel roku 1797, kdy se změnil v jednokřídlou budovu. V této podobě zámek v podstatě zůstal do roku 1948. Roku 1877 koupil zámek Martin Stejskal, pražský podnikatel v pivovarnictví. Od té doby byl zámek s hospodářským dvorem a přilehlým pivovarem v majetku tohoto rodu, až do doby "Vítězného února", kdy jim bylo vše zkonfiskováno. Po roce 1948, v letech komunistického "spravování", přešel zámek do správy Státního statku Zdiby, který zde měl sídlo. Později patřil Státnímu statku Ďáblice a následně Státnímu statku Odolena Voda. V této době nastala devastace zámku. Nejprve byly zničeny chráněné renesanční krby, malby a rozkraden inventář. Dočasné umístění Učňovského střediska a později „adaptace“ na byty zaměstnanců k devastaci objektu jen přispěly. Dalším vlastníkem byl Hudební fond. Historickou ironií je, že posledním uživatelem byl Státní ústav pro rekonstrukci památek. Přes jehož smělé plány na adaptaci byl vydán na zámek v roce 1989 demoliční výměr. K demolici však nedošlo. V roce 1992 byl objekt zámku předán v restituci potomkům původních majitelů, kteří započali s rekonstrukcí. Došlo však jen ke snížení budovy o jedno patro a k provizornímu zastřešení..V roce 1994 byla stavba z finančních důvodů zakonzervována. Rekonstrukcí procházel i přilehlý pivovar. Zámecká budova i přes zakonzervování nadále rychle chátrá.
21 fotek, 24.11.2017, 18 zobrazení, přidat komentář | města, oslavy, zábava
To si takhle čtu v časopise a objevím předvánoční program v Brně. Nechal jsem se zlákat na slavnostní zahájení Brněnských Vánoc a v pátek ráno jsem sedl na vlak a vyrazil do této moravské metropole....
155 fotek, letos v listopadu, 836 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, ostatní, příroda
Mezi obcemi Budňany (Karlštejn), Bubovice a Mořina bývaly pole a pastviny, které se v roce 1620 staly ležením anglických žoldnéřů, kteří předtím bojovali v severní Americe. Tito vojáci měli být výpomocí (co do jejich počtu spíše symbolickou) od Anglického krále jeho příbuznému králi Fridrichu Falckému v bitvě na Bílé hoře. Žoldnéři se opíjeli produkty z místních vinic a bitvu zmeškali. Ovšem, od té doby místní lidé nazývali tamní polnosti „Amerika“. V druhé polovině 19. století byla v tomto prostoru zahájena těžba vápence a lom dostal název Amerika (dnes je v tomto místě konečná železniční vlečky z Nučic). Lom byl vytěžen, a když se počátkem 20. století posunula těžba západně do budňaských lesů, začali místní lidé říkat Amerika novému lomu, který měl ještě druhý název Velké Rešno. Rešnování je povrchové odstraňování zeminy k odkrytí ložisek vápence. Když koncem padesátých let minulého století začali k lomu vandrovat první trampové (T.O. Netopýr), název lomu Amerika rádi přijali. Když pak trampové po roce 1964 vandrovali také do lomu Východ, tak Východu začali říkat Velká Amerika a Americe pro rozlišení Malá Amerika. Největší rozmach těžby v této západní části mořinských lomů byl ve dvacátých až čtyřicátých letech minulého století. Okolo Malé Ameriky vzniklo v lese dalších 13 lomů propojených štolami ve 2. a 3. patře. Druhé patro je v nadmořské výšce 390 m n.m. a třetí patro 375 m n.m. Těžba v nich zanikala postupně od roku 1946 do roku 1958. Největší rozmach trampingu v těchto lomech a štolách byl v šedesátých až osmdesátých letech 20. století. Hned na počátku zdejšího trampování dali trampové opuštěným lomům své názvy (kupodivu české), např.: Pusťák, Příroďák, Liščárna, Supí, Podkova ad. Pozdější trampové vymysleli někdy i nové názvy (Soví ráj či Sováč). Další názvy přinesli také jeskyňáři. Mohl bych vysvětlit proč ten který lom dostal svůj název, ale i tak je tento text rozsáhlý (až mě někdo z vás potká, může se na cokoliv zeptat). Mezi prvními zdejšími trampy byla tedy zmíněná osada T.O. Netopýr a dále T.O. Kubrycht-boys, T.O. Andělka, T.O. Černý Sup, T.O. Amerika-boys, T.O. Šolc-boys, T.O. Hvězda Severu, T.O. Fox atd. atd., neznám trampa, který by někdy nebyl na Amerikách. V lomech bývaly ohniště se sedačkami, přístřešky, sruby a občas se v nich konaly také velké potlachy s počtem až 150 trampů. Místní trampové znali dokonale celé okolí a podzemí, kde pečovali o bezpečí a pořádek ve štolách. Zní to možná neuvěřitelně, ale nikdy žádný člověk v podzemí těchto lomů nezahynul. Všechny smrtelné úrazy byly důsledkem pádů z okrajů lomů, především do Malé a Velké Ameriky. Různé pověsti o podzemí, vyprávěné a psané různými podivíny, byly jen snahou zastrašit případné návštěvníky. Hagen nebyl a není žádný ukrývající se Němec v podzemí, ale je Duchem, který vždy chránil a chrání dobré trampy. Hagen se vždy mstil a pomstí všem, kteří zde chtějí trampy pronásledovat. Člověk je trampem když se chová jako tramp a trampové do těchto romantických míst od počátku patří ! Tak jsem se o prodlouženém listopadovém víkendu 2017 opět podíval, co je nového u naší Malé Ameriky. Nevlídné počasí nevadilo mně ani kamarádům, ale mému foťáku. Takže, některé fotky moc zřetelné nejsou, některé jsem odstranil a něco jsem radši ani nefotil. Tak někdy příště, třeba budou fotky z trampského hokeje na Malé Americe. Dodatek: o focení ve štolách jsem požádal nějakého člověka, kterého neznám :-)
42 fotek, 13.11.2017, 48 zobrazení, 2 komentáře
94 fotek, letos v listopadu, 351 zobrazení, přidat komentář | koníčky, krajina, lidé, ostatní, příroda
Druhý víkend v listopadu 2017 jsem v pátek absolvoval slezinu T.O. Údolí Děsu, kde se hrají moje nejoblíbenější trampské písně. Velmi mě potěšila darovaná placka od Luboše a Elišky. V sobotu dopoledne jsme s kamarády vyrazili podívat se, co je nového v důlním skanzenu v Solvayových lomech. Díky obrovskému nadšení tamní party se neustále skanzen rozrůstá o exponáty a snad se jednou podaří prodloužit úzkokolejku až do Bubovic. Pak jsme pokračovali na Svatojánskou skálu pod kterou „Kačák hučí jak Mississippi“. Ke Kačáku jsme dolů slezli za himalájských podmínek. Zásadně nedoporučuji tento sestup méně zdatným a pro takovýto terén netrénovaným lidem. Údolím Kačáku a Berounky jsme došli do Srbska, kde se nachází skvělá hospoda U Nádraží aneb U Hulanů se starou trampskou tradicí. Zde jsme vydrželi do neděle :-)
64 fotek, 11.11.2017, 85 zobrazení, 14 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé
Krátká sobotní procházka s kámošem ze základky - cca 16 km. Dopoledne bylo ještě hezky, ale potom začal padat déšť se sněhem. Dřevo bylo mokré, nicméně nakonec se oheň pomocí křesadla podařilo rozdělat a opéct krkovičku. Zpáteční cesta byla už celá v dešti.
117 fotek, letos v listopadu, 677 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, kultura, příroda, události
O Dušičkovém víkendu 2017 jsem se připojil k brdskému vandru pořádanému T.O. Trappers a spol. Jak se kamarádi na vlastní oči přesvědčili, začínají ochranáři přírody na Brdech šikanovat trampy. Také si leckdo myslí, že „Vojenské Brdy“ opouštějí vojáci. Vojenský újezd Brdy byl sice zrušen, ale nebyl zrušen rozsáhlý prostor vojenského cvičiště 13. dělostřeleckého pluku Jince. Obrovské území Brd je nadále nepřístupné. Půjčil jsem si pro ilustraci 4 fotografie cvičiště od dělostřelců. Nepřístupný hlavní brdský hřeben (Sádek ad.) mně vyfotili nějací lidé, kteří měli povolení ke vstupu (jak jinak, když je vstup do vojenského prostoru zakázán). Já jsem putoval především na symbolický trampský hřbitov na horu Slonovec, kde se každoročně koná vzpomínkový pietní akt za zemřelé kamarádky a kamarády. Odtamtud jsem se přesunul do supertrempovny v Čenkově. Tam jsem nevyčkal na chystané večerní trampské hraní, protože na jiné trampské hraní jsem se přesunul do kulturního domu (U Lanovky) v Srbsku. Tradiční podzimní akce pořádaná T.O. Pozvolná smrt a T.O. Údolí Děsu přeplnila kulturák trampy a hraní nadchlo všechny přítomné. Dosavadním víkendem příjemně unaven jsem šel asi ve dvě hodiny ze soboty na neděli spát. V neděli odpoledne jsem ještě navštívil nádražní krčmu v Zadní Třebani. Bohužel, přijely dvě lokálky z Brd, ale žádný tramp na pivo nepřišel. Nevadí, domů jsem dorazil v neděli večer s tříakčním víkendem maximálně spokojen.
26 fotek, 28.9.2017, 4 zobrazení, přidat komentář
21 fotek, podzim, 4 zobrazení, přidat komentář