Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

toulavej68 


Oblíbená alba

Alba, která má toulavej68 v oblíbených


reklama

11 fotek, 10.4.2017, 34 zobrazení, 10 komentářů | kultura, města, příroda, země
Už při odjezdu z Libického luhu jsme za zády (ve zpětných zrcátkách) viděli bouřku. Večer došla i do HK, tak jsem z okna udělal pár snímků. Foťák hozený na parapetu...nebo to bylo žehlící prkno? Už si nepamatuji...
106 fotek, minulou neděli, 31 zobrazení, 4 komentáře | cestování, příroda
Krátká sobotní odpolední 11km vycházka do Českého krasu. Přiměřené počasí, krásné mraky a vyfoukáno. Býky v ohradě jsme raději moc nedráždili :-)
9 fotek, leden 2014 až srpen 2017, 22 zobrazení, přidat komentář
21 fotek, minulou neděli, 19 zobrazení, 1 komentář
68 fotek, 1.7.2017, 117 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Západočeské městečko Rabštejn nad Střelou je považováno za nejmenší v České republice . Ačkoliv je opravdu malé, je tu vše, co činí město městem: hrad, zámek a kostel. Do dnešní doby se zachovaly rozsáhlé zbytky středověkého opevnění - okrouhlá věž a část hradeb. Zámek z počátku 18. století . Klášterní kostel Panny Marie Sedmibolestné s budovami někdejšího kláštera servitů .
15 fotek, letos v srpnu, 643 zobrazení, přidat komentář | cestování, dokumenty, kultura, lidé, události
Nadešel nejsmutnější den, den kdy nás navždy opustil bezva člověk a kamarád. Do trempského nebe se odebral v 74 letech další kamarád a jeden ze zakládajících členů trampské osady Kamarádi Staré Řeky. Ahoj kamaráde. Nikdy nezapomeneme na Tvůj úsměv. Měl jsem rád jeho vyprávění a byl jsem jeho vděčný posluchač. Povstaňte, kamarádi, přestaňte jásat a hrát, odešel nám již navždy náš drahý kamarád. Nikdo už neuslyší v osadě jeho hlas, Nikdy už nepřijde hoch ten, do chaty mezi nás.
Počasí: +27°C, polojasno a bezvětří.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
116 fotek, letos v červenci, 57 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda, zábava
Pro začátek píchlé kolo....ale výměna už za 8 minut - skoro jako na závodech Formule 1 :-) Jinak prima výšlap na Tok a na Klobouček bez dětí - všude je klid a spousta borůvek, nějaká ta houba, počasí vyšlo skvěle - co víc si přát? V neděli cruisin' na koupání a návrat za bouřky domů - alespoň to spláchlo špínu velkoměsta.
66 fotek, 29.7.2017, 453 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, oslavy, události
Poslední víkend v červenci 2017 se uskutečnil tradiční výroční oheň T.O. Údolí Děsu, kterým trampové oslavili 98 roků od vzniku této slavné osady. V pátek jsme se sešli v krásně rekonstruované hospodě U Nádraží aneb U Hulanů či u Hulanky v Srbsku, kde se dobře hrálo a zpívalo do dvou hodin v noci. V sobotu dopoledne osadníci připravovali oheň, pak se konal pietní akt u pomníku nad hřištěm za zemřelé kamarádky a kamarády a odpoledne vyvrcholilo Memoriálem Honzy Čuchny ve vrhu koulí. Přiznávám, že jsem byl tak nadšen „znovuzrozenou“ trampskou hospodou U Nádraží, že jsem tam mimořádně strávil podstatnou část víkendu. Večerní program u slavnostního ohně netřeba připomínat. Znalci trampské hudby vědí, že se zde hrají staré trampské písně tak, jak byly kdysi složeny a jsou provázeny patřičným sborovým zpěvem. Prostě, labužníci klasických trampských písní si přijdou na své. Někteří návštěvníci, kteří si myslí, že se zde zadarmo napijí či najedí bývají zklamáni. V roce 1969 přišlo na potlach Údolí Děsu dva tisíce návštěvníků a nedovedu si představit, že by měli vše zdarma. Naštěstí, na výroční ohně této osady nebývají zvadla, termín se nikde nepřipomíná a mastňáci s astrachány už mají jiné atrakce, které je lákají více. Takže, milovníci trampské hudby, za rok opět ahoj ! P.S. Nakonec už se mně třásly ruce, fotky se tím rozmazávaly, tak se omlouvám za špatnou fotodokumentaci.
28 fotek, 28.7.2017, 51 zobrazení, 21 komentářů
Narozeninový koncert Františka Nedvěda
34 fotek, 26.3.2017, 41 zobrazení, 37 komentářů | makro, příroda
Poprvé jsem se konečně dokopal k tomu, abych se vadal na kandíky, loni. Na místo jsem dorazil brzy ráno a celé focení bylo příliš brzy - květy nebyly ještě otevřené. Proto jsem se letos rozhodl na kandíky dojet odpoledne, kdy květy budou otevřené. Shodou náhod to bylo přesně o den dříve, než loni. Co jsem však nedomyslel, byl sklon terénu. Přesto, že bylo pozdní odpoledne, slunce bylo stále ještě vysoko. Kandíky rostou však na svahu, který je brzy zalit stínem hustého smrkového porostu nad nimi. V době, kdy jsme tam dorazili tedy byla větššina rostlin ve stínu a sem tam prosvitl paprsek světla na nějaké ty rostliny.
Květy kandíků jsou sice v lese velice dobře vidět, ale nekvetoucí rostliny ne - a jsou to právě ty kandíky, které trpí nejvíce pod nohami turistů. Paradoxne jsou vidět podupané i kandíky, které byly v květu. Každopádně předposlední snímek v albu ukazuje, jak špatně jsou nekvetoucí rostliny vidět - proč? jejich kresba na listech je celkem dobře maskuje ve hře světel a stínů odehrávající se na padlém loňském listí... Snad je to dobrá demonstrace proč se nesnažit chodit mimo vyšlapané cesty - kandíky rostou doslova v dosahu prstů z těchto cestiček (některé jsem viděl i na nich). A 100%, když sejdete z nich, tak nějaký ten kandík zadupete, aniž byste o tom věděli.
63 fotek, 25.6.2017, 119 zobrazení, 119 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Vznik osady "Mědník", později přejmenované na Měděnec byl úzce spojen s důlní činností. První doložené zprávy o těžbě pochází až z roku 1449. V této době se zde dobývaly hlavně stříbronosné měděné rudy v 27 štolách. Jednou z nich je zpřístupněna štola Země zaslíbená, která je na jihozápadním svahu přímo pod horskou modlitebnou. Štola pochází ze začátků dolování na Mědníku. Byla ponechána v původním stavu, pouze byly odstraněny staré nánosy. Profil štoly odpovídá ručnímu ražení, je tedy nižší a užší. Jsou zde vidět různé druhy ražby. Stěny pokryté sazemi dokazují použití takzvaného krušení odtud název pro Krušné hory, nebo také sázení ohněm. Je to stará středověká technika, kdy dochází k narušení horniny velkým žárem a pak prudkým ochlazením.
21 fotek, 29.7.2017, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, kultura
Jedna ze dvou bran královského města Beroun. Uvnitř je malá expozice o opevnění města. Nachází se kamenné detaily z kláštera zničeného husity. Úplně nahoře se nachází byt hlásného a taky krásný výhled na město.
19 fotek, 5.2.2017, 45 zobrazení, 38 komentářů | makro, příroda, zvířata
Konečně se koncem července dostávám k prvnímu albu roku 2017. Na začátku února mě překvapila milá návštěva - na láčkovce jsem objevil skákavku pruhovanou :-)
6 fotek, 22.7.2017, 80 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování
Cebiv - První výslovná zmínka o tvrzi, která stávala na místě dnešního zámku pochází z roku 1543, kdy ves zakoupil od Jiříka ze Zádub Jan Drzdéř z Hrádku a byla v držení Drzdéřů až do roku 1603, kdy ji koupil Jindřich Strojetický ze Strojetic. Ten byl spřízněn s hrabaty z Vrtby a i díky tomu byla Cebiv spojena s Křimicemi. Ale v roce 1657 vyhořela a až do roku 1712 zůstala pustá. V tomto roce ji koupili Löwensteinové a připojili ji ke svému Bezdružickému panství, kde zůstala až do roku 1945. Löwensteinové odstranili vyhořelé části budovy a původně gotickou tvrz přebudovali v pozdně renesančním stylu na stavbu čtvercového půdorysu a hraně 21 m. Z tohoto období pochází úpravy interiérů v prvním patře, ve východní části – kaple s neckovou klenbou, nové krovy ( jejich otisk lze nalézt ve východní zdi). Zámek měl v té době i renesanční sgrafita, která se dochovaly v nedopřestavěném severním křídle. Poté začali s celkem rozsáhlou barokní přestavbou, při které zámek získal podobu, jakou má dodnes, ta ovšem zůstala z původních planů celkově nedokončena. Za minulého režimu součást JZD, v interieru zřízena kuchyně a jídelna. Nyní vrácen původním majitelům a chátrá.
16 fotek, 23.7.2017, 55 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Svojšín - Zámek byl postaven na místě starší stavby v roce 1723 za hraběte Jana Václava Příchovského a jeho matky Judity. Posledním majitelem Svojšína z rodu Příchovských byl František, v jehož době byl statek a zámek prodán v dražbě rytíři Josefu Bigattovi z Chebu. Ten bez dědice odkazuje Svojšín královskému bavorskému komorníkovi a generálporučíkovi Karlu Antonínu Junckerovi a ten si přidává k rodinnému jménu přídomek "Bigatto". Rodina držela panství do roku 1935, kdy po smrti Amálie Junckerové-Bigattové dědí Svojšín dr. Klement Podevile a vlastní ho do roku 1945. Po roce 1945 převzal zámek stát a zámek byl „využíván“ k nejrůznějším účelům. Krátkou dobu po válce jej měla pronajatý veleobec baráčníků, dále pak státní statky a obec Svojšín. Od roku 1990 do současnosti je zámek v majetku obce a je po rekonstrukci, iteriery zatím nijak nevybaveny, v části je turistická ubytovna a kavárna.

Tvrz Svojšín - Ctibor a jeho synové Oldřich a Beneda se píšou ze Svojšína už v roce 1177, což by znamenalo, že ve Svojšíně existovala jedna z našich nejstarších tvrzí, Nepřímo to potvrzuje i přítomnost románského kostela s panskou emporou. Tato tvrz pravděpodobně stála na jih od kostela. Rod ze Svojšína zaznamenal největší rozmach v 13. století, pocházeli z něj rytíři z Třebele, Volfštejna a Výškova. V polovině 13. století se tento rod stěhuje na hrad Třebel. Už v té době, nebo jen o pár let později, mohla vzniknout tvrz, jejíž zbytky našla náhodná sonda v roce 2008. Svojšín zůstává v majetku rodu ještě celé 13. a 14. století. Z tohoto rodu pocházel i Žižkův spolubojovník Petr Zmrzlík ze Svojšína. V 15. století přechází původně rozdělená ves na rod Paběnických, nebo také Nalžovských ze Svojšína. Do roku 1443 patří Svojšín Půtovi z Paběnic (Nalžovský ze Svojšína). Po něm panství dědí Mikuláš z Nalžov a na Svojšíně. Jeden z dříve jmenovaných je stavitelem novější tvrze, jejíž sklepení našel systematický výzkum v roce 2009. Objekt tvrze dle archeologického výzkumu zanikl požárem v roce 1713. Příchovští zde v roce 1723 staví nedaleko kostela a místa tvrze zámek.

Kostel sv. Petra a Pavla - Na základě stavební techniky s použitím velkých pískovcových kvádrů je stavba datována do poloviny dvanáctého století a náleží mezi nejvýznačnější památky svého druhu v jihozápadních Čechách. Vlastníci tribunového kostela, páni ze Svojšín se poprvé v české historii připomínají roku 1175 (Odalricus et Beneda de Suaysin). Děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl již ve 14. století (1355) farním kostelem. Vedle kostela stávala ještě kaple sv. Michala. Původní románská budova, z níž zbyla věž, byla přestavěna v 17. století. Roku 1713 vypukl zde veliký požár a zničil většinu zařízení a mnoho cenných listin. V letech 1740-1766 byla vedle kostela postavena budova nové fary. Hřbitov, který se nacházel okolo kostela byl zrušen a za vsí zřízen zcela nový. 1. července 1781 byla Svojšínská farnost navždy povýšena na děkanství pražským arcibiskupem Antonínem Petrem, hrabětem Příchovským, který se narodil v zámku ve Svojšíně r.1707 a který zde v kostele byl pokřtěn. Z novějších přístaveb jest chodba z oratoře do zámku z pol. 18. století a hrobka rodiny Juncker-Bigatto z 2. pol. 19. století. Významná etapa v renovaci interiérů byla provedena v roce 1912.
38 fotek, 23.7.2017, 76 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Ošelín - Zámek byl postaven někdy ve 2. pol. 18. stol. a pravděpodobně v sobě ukrývá některé stavební prvky ze starší zámecké stavby a tvrze. Do roku 1935 vlastnili zámek jako předposlední majitelé Bigattové, poté zámek zdědil dr. Klement Podevile. Zámek je nízká patrová barokní budova obdélníkového půdorysu a měl mansardovou střechou a s průjezdem, velice volně vázanou na jižně umístěný hospodářský dvůr. Jak nasvědčují valené klenby v suterénu, stojí na místě bývalé tvrze. Sklepy jsou převážně zděné cihlami, mají stropy ploché i klenuté, ale část s valenými klenbami s výsečemi je nejspíš nejstarší částí objektu. Celý suterén není možné prozkoumat, protože po některých úpravách jsou některé části nepřístupné nebo byly dokonce strženy. Zámek byl totiž několikrát přestavován a upravován: v letech 1864–1866 – z této přestavby pochází např. hodinový stroj zasazený do krovu mansardové střechy, potom v roce 1891, kdy byl v podstatě celý zrenovován, a ještě v roce 1971, ale tentokrát už jako majetek Státního statku. Nemá již žádný slohový interiér, protože např. v roce 1925 do něj byla umístěna pošta a menšinová škola, ve vlastnictví Státního statku zde byly byty, po roce 1989 byl využíván obcí, potom se do něj opět vrátila pošta i škola, ale pak sloužil i jako hospoda. Někdy po roce 1990 byl zámek údajně prodán za symbolickou 1,- Kčs. V letech 2011 - 2012 byl zámek nabízen k prodeji za 600000 Kč. Pod tíhou exekuce a hrozbou demolice, 2016 prodán v elektronické aukci za cca 78000,- Kč firmě prodávájící do zahranicí stavební materiál z historických staveb, ta zámek zlikvidovala do dnešni podoby. Dnes je opuštěný a nevyužívaný a hrozí opět demolice.
159 fotek, 23.7.2017, 13 zobrazení, 1 komentář
25 fotek, 16.7.2017, 12 zobrazení, přidat komentář
Pochod na podporu dostavby trati se šel v rámci cervencového termínu Bezdružického Parního Léta.
12 fotek, 13.7.2017, 39 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, kultura
Hrobka rodu Schliků, která byla postavena v letech 1925 - 26 se nachází u hřbitova za obci při cestě vedoucí z obce k vrchu Veliš. Uvnitř se nachází lebka Jáchyma Schlika, který byl popraven na Staroměstském náměstí roku 1621.
104 fotek, letos v červenci, 367 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, kultura, lidé, události
Opět jsem se podíval do míst, která jsou kolébkou našeho trampingu. Měl jsem tu čest zúčastnit se 50. výročního ohně T.O. Na Fáberce, která vznikla v roce 1967 z původní T.O. Yukon. V pátek jsme si poseděli a zazpívali v legendární hospodě U Taterů - vlastně dobrá zábava tam překročila dalece půlnoc na sobotu. V sobotu jsme s kamarádem neodolali projet se s Pražskou Paroplavební Společností ze Štěchovic na Slapy-Třebenice. Bylo dosti proměnlivé počasí, ale při naší plavbě zrovna nepršelo. Osadníci z Fáberky se nenechali počasím zmást a postavili na potlachovišti dokonalé přístřešky, což se o sobotním odpoledni velmi hodilo. Na zapálení slavnostního ohně déšť ustal a domácí kapela APTEN-HASSA se ujala bujarého hraní a hrála a hrála … Prostě vytrvalci. Dvanácka Krakonoš a další dobré nápoje nám svlažovaly hrdla a byla prostě pohoda, která k výročáku patří. Takže, kamarádky a kamarádi, ať vzkvétá osadní život Na Fáberce i v letech budoucích.