Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Cestování, cykloturistika, tramping, příroda, krajina a tak vůbec. A samozřejmě fotografování toho všeho...
Fotografie už jsou ve větším rozlišení. Při prohlížení si odstraňte prosím lišty na monitoru stiskem klávesy F11, jinak se fotografie ve velkém rozlišení nezobrazí.(Opětovným stiskem F11 lišty opět vrátíte)
Fotografie jsou nasnímány ultrazoomem Panasonic DMC FZ- 50 a zrcadlovkami Pentax K20D a Pentax K-7.
Profil na Facebooku: http://www.facebook.com/home.php?ref=hp#!/profile.php?id=100002556383149
Moje další fotogalerie: https://www.zonerama.com/LadislavMatejka
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


reklama

7 fotek, 13.9.2014, 82 zobrazení, 2 komentáře | architektura, města, ostatní
Několik večerních snímků z nejjižnějšího města naší země..
75 fotek, 7.9.2014, 141 zobrazení, 1 komentář | architektura, krajina, ostatní
Jan Blažej Santini Aichel, jak zní jeho celé jméno se narodil 3. února 1677 pražskému kameníkovi italského původu Santinu Aichelovi, a už v poměrně mladém věku se, přes svůj handicap (byl částečně ochrnutý) stává jedním z nejvýznamnějších architektů u nás. Podařilo se mu spojit dohromady dva nezaměnitelné architektonické slohy a stal se symbolem nového, převratného stylu pod názvem barokní gotika. Santiniho rukopis poznáme na mnoha stavbách v celých Čechách, ať už to jsou významné klášterní objekty (Kladruby, Plasy, Mariánská Týnice), hospodářské usedlosti či venkovské kostelíky. Zemřel po těžké nemoci ve svých šestačtyřiceti letech 7. prosince 1723, a je pohřben na dávno zrušeném hřbitově v Praze na Malé Straně, takže přesné místo jeho hrobu už dnes neznáme.
Kladrubský klášter je bývalý benediktinský klášter, a nachází v části Kladrub u Stříbra, zvané Pozorka, v tachovském okrese, nad mělkým údolím říčky Úhlavky. Byl založen českým knížetem Vladislavem I. roku 1115, který je tu i pohřben. Fungoval až do roku 1785, kdy byl výnosem císaře Josefa II. zrušen.
Po zrušení se, už v bývalém klášteře střídala spousta jiných aktivit, byl tu vojenský lazaret, pivovar, a naposledy sloužil státnímu statku. Od konce osmdesátých let prochází celkovou rekonstrukcí, a stal se Národní kulturní památkou.
Uvnitř jsem bohužel nefotografoval, protože příplatek 200,- Kč za fotoaparát (!) byl pro mě neakceptovatelný..
61 fotek, 23.8.2014, 94 zobrazení, 1 komentář | architektura, města, ostatní
Vysílač na rozhraní Vinohrad a Žižkova je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší pražskou stavbou. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985 - 1992 podle plánů architektů Václav Aulického a Jiřího Kozáka. Díky náročné rekonstrukci v roce 2012 vynikají veškeré prostory nevšedním stylem a designem, přestože v době výstavby a dokončení věž soutěžila o nejošklivější stavbu hlavního města s potupnými přezdívkami "Jakešův prst", či "Biľakova jehla.." To byl ovšem i osud Eiffelovy věže v Paříži, a v obou případech si obyvatelé zvykli.
Návštěva Tower parku, jak se místo oficiálně nazývá však není nikterak levnou záležitostí - plné vstupné stojí 180,- Kč, a v restauraci dáte za třetinku piva 65. korun..
90 fotek, 21.8.2014, 211 zobrazení, 9 komentářů | krajina, příroda, země
Povodí Úterského potoka od mlýna Barvírna pod Bezdružicemi až k ústí do Mže na Hracholuskách znám poměrně dobře. Starý mlýn, Dudákovský i Hlaváčkův jsem navštívil i fotografoval nesčíslněkrát, včetně soutoku s Hadovkou.
Tentokrát jsem se rozhodl projít horní část toku až k prameni u Bezvěrova..
75 fotek, srpen 2014, 100 zobrazení, 7 komentářů | architektura, krajina, města, země
Malebné město Rožmitál pod Třemšínem je vzdáleno 80 km jihozápadně od Prahy a 17 km od Příbrami. Leží v poměrně drsné klimatické oblasti na úpatí vrcholů Jižních a Středních Brd. Ve Starém Rožmitále stojí od nepaměti farní kostel Povýšení sv. Kříže s unikátními varhany z roku 1750, na něž v letech 1788 - 1815 hrával Jakub Jan Ryba. Zde pravděpodobně roku 1796 zazněla poprvé jeho slavná Česká mše vánoční „Hej mistře“. Městu vévodí renesanční zámek, v minulosti majetek slavných Lvů z Rožmitála.
Vydali jsme se sem krátkou lokálkou ze stanice Březnice, na trati Zdice - Protivín..
121 fotek, srpen 2014, 228 zobrazení, 29 komentářů | architektura, krajina, města, země
V Klecanech jsem se narodil a prožil tu 22. let.
Město leží přibližně 8 km od severního okraje Prahy, ve svahu na pravém břehu Vltavy. Na katastru Klecan byla objevena poměrně rozsáhlá archeologická naleziště. Vzpomínám si, když se vedle základní školy začaly v r. 1979 hloubit základy nové mateřské školy, byli jsme se, co by žáci 6. třídy podívat na odkryté kosterní pozůstatky. Bylo to poprvé, kdy jsem na vlastní oči viděl lidské kosti...
Nejstarší písemná zmínka o Klecanech pochází z r. 1316. V době, kdy byla ves Klecany v držení Zikmunda Hromady z Boršic, povýšil král Vladislav II. r. 1507 Klecany na městečko s právem popravy, konání trhů a povolením, aby se zde usazovali řemeslníci. V 16. století se majitelé Klecan poměrně rychle střídali. V této době se však již začínají objevovat první písemné zmínky o klecanském zámku. Roku 1613 se stává majitelem klecanského panství Radslav z Vřesovic a od r. 1616 se Klecany dostávají do držení Anny Fürstenberkové, rozené z Lobkowic, která je r. 1654 oddělila od svých držav a samostatně prodala Kryštofovi Popelovi z Lobkowic - Adamu Matyášovi z Trautmannsdorfu. Dalším majitelem je od roku 1691 Václav Vojtěch ze Šternberka. Náklady na dostavbu zámku přesáhly finanční možnosti majitele a tak zámek přechází do vlastnictví věřitelů, od nichž ho roku 1727 kupují Clam-Gallasové.Ti zámek prodávají bývalému nájemci nelahozevského panství Janu Woborzilovi, jehož rodina vlastní zámek do roku 1847, kdy ho koupil cukrovarník, Antonín Balle. V letech 1876 až 1884 působil v Klecanech katolický kněz a spisovatel Václav Beneš Třebízský. Posledním majitelem zámku této éry byl od r. 1892 Jindřich Benies. V r. 1942 byl zámek prodán organizaci Hitlerjugend a r. 1944 zámek i přilehlé letiště obsadila německá vojska. Po r. 1945 sídlila v zámku Ústřední škola Československého svazu mládeže a od roku 1950 až do r. 1990 zde působila Československá lidová armáda. Ze správy Ministerstva obrany přešel zámek do majetku obce. V roce 1992 byl zámek i s parkem prodán soukromé firmě, v důsledku čehož v letech 1990 až 2003 došlo ke značné devastaci celého objektu. V roce 2003 byl zámek prodán současnému majiteli, který provedl rekonstrukci a opravu celé budovy, přičemž zachoval původní vzhled zámku. Zámek není veřejnosti přístupný. Vlivem různých historických změn byly Klecany obcí až do roku 1994, kdy předseda poslanecké sněmovny s účinností od 1. července určil Klecany městem. Od r. 1997 mají Klecany vlastní znak a prapor. V r. 2002 zasáhla Klecany v lokalitě Klecánky ničivá povodeň. (Město Klecany)
Moji prarodiče (rodiče mojí matky) se seznámili ve dvacátých letech na klecanském zámku ve službách tehdejšího majitele velkostatku Maxe Beniese. Můj děda poté asi od druhé poloviny třicátých let dělal hajného v místní bažantnici. Z hájovny se odstěhovali někdy po válce.
Z Klecan jsem odešel v říjnu r. 1990, a dnes jsem některá místa prošel poprvé po více než dvaceti letech..
125 fotek, 10.8.2014, 335 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, krajina, kultura
Před dvěma lety jsem navštívil město Nepomuk s tím, že se k nepřístupnému zámku, proslavenému románem M. Švandrlíka přece jen nějak dostanu.
Nedostal. Zámek, který vznikl přestavbou hradu má stále masivní opevnění, a kromě vstupní brány je prakticky nedobytný. Tehdy jsem prošel okolo zarůstajících kasáren pouze k oné bráně a pak se musel vrátit. Letos byl zámek na několik letních víkendů zpřístupněn, čehož jsem se rozhodl využít..
Zámecký objekt je postupně restaurován, a samotného mě příjemně překvapilo, že není až tak zdevastován, jak jsem si představoval. Ovšem celkem nedávná přítomnost socialistické armády je tady pořád znát..
55 fotek, 20.7.2014, 115 zobrazení, 42 komentářů | cestování, krajina, příroda
Turistický pochod na podporu myšlenky dostavby železniční trati z Bezdružic do Teplé se koná každoročně v červenci v rámci akce Bezdružické parní léto. Propojení cca 16. km úseku mezi oběma městy by znamenalo nezanedbatelné zkrácení cesty do Karlových Varů po kolejích, a spojilo by významné turistické lokality. Ovšem za současného působení "přítele" železnice, hejtmana Šlajse o tom momentálně zřejmě nemůže být ani řeč...
Trasa pochodu vede nádhernou krajinou a neporušenou přírodou Tepelské vrchoviny..
57 fotek, 13.7.2014, 201 zobrazení, 48 komentářů | krajina, příroda, země
Po mnoha letech jsem vyrazil podívat se na Zaječí rybník na Nezdickém potoce pod Bezdružicemi. Rybník sloužil do r. 2003 jako vodárenská nádrž pro Bezdružice a Konstantinovy Lázně. Jeho kapacita však přestávala stačit, a tak po vybudování nového přivaděče ze Žlutické přehrady se rybník před jedenácti lety zpřístupnil veřejnosti, a opět slouží rybářům.
Židovský hřbitov v lese poblíž obce Řešín byl založen r. 1760 a celá léta byl neproniknutelně zarostlý. Před několika lety byl vyčištěn a zrekonstruován a dnes zde najdeme desítky náhrobků a znatelné základy hřbitovní zdi a márnice..
40 fotek, říjen 2012 až červenec 2014, 229 zobrazení, 4 komentáře | architektura, krajina, města
Barrandovské terasy, coby komplex budov zahradní čtvrti s vyhlídkovou restaurací a bazénem v bývalém lomu nechal vystavět na přelomu 20 - 30. let min. století Václav M. Havel, kterého inspiroval podobný areál v San Franciscu.
Objektu dominuje restaurace s terasami a vyhlídkovou věží ve funkcionalistickém stylu. Ačkoliv funkcionalismus moc nemusím, tahle stavba se, myslím architektům povedla, včetně zasazení do krajiny. Terasy byly slavnostně otevřeny 4. 10. 1929, a největší slávu zažívaly právě ve 30. letech, kdy se stávaly oblíbenou destinací pražské smetánky. V plné letní sezóně se zde v neděli vařilo až 3000 obědů. K tanci vyhrával nejpopulárnější pražský orchestr R. A. Dvorského. V módě byl swing a charleston. V roce 1930 vybudoval Havel pod Barrandovskou skálou nejmodernější plovárnu v Evropě podle projektu Václava Kolátora se skokanskou věží opatřenou jedním deseti a jedním pětimetrovým můstkem. Bazén měl ideální délku 50 m. Tribuny a kapacita plovárny mohly pojmout až 4000 návštěvníků. Gastronomicky byly zaopatřeny přímo z Barrandovských teras zvláštním výtahem. Havel dokonce zřídil speciální tramvajovou a autobusovou linku, dovážející za mírný poplatek hosty přímo z centra Prahy na Barrandovské terasy a zpět.
Situace se stala katastrofální po „sametové revoluci“, když byl komplex r. 1992 navrácen potomkům úspěšného podnikatele Václava M. Havla. „Francouzská restaurace“ ještě skomírala jakžtakž do roku 1994. Poté nastala tragédie naprostého úpadku. Původní nábytek architektky Kučerové-Záveské z roku 1929 někdo kompletně ukradl. Během jednoho roku se vandalům podařilo rozmlátit veškerá okna a zasklení restaurace. Do prostor „Trilobit baru“ se nastěhovali bezdomovci, zdevastovali jej a v roce 2001 dokonce zapálili. Tato jedinečná architektonická stavbička vyhořela do základů. Bazén se skokanským můstkem zarostl plevelem a náletovými křovisky. Místo plovárny zde vznikla džungle. Do neutěsněných střech a otvorů ve stavbách zatéká. Je napadeno základní zdivo a hrozí tragický zánik Barrandovských teras.
Vydal sem se sem ve sváteční neděli, abych celý objekt nafotil, ale u vchodu stály dva mercedesy a v hlavní budově někdo byl, tak jsem dovnitř raději nešel a areál jsem fotil jen zvenčí..
55 fotek, červen 2014, 171 zobrazení, 3 komentáře | krajina, lidé, zábava
..pár fotografií z plavby po Ohři, pořízené mobilem..
60 fotek, 2.6.2014, 132 zobrazení, 3 komentáře | krajina, lidé, zábava
Poslední den jsme vypluli z Vojkovic a dorazili do Perštejna.
V penzionu Betty jsme dali oběd a jeli přes Chomutov domů..
44 fotek, 1.6.2014, 132 zobrazení, 1 komentář | krajina, lidé, zábava
Druhý den jsme pokračovali přes zpustlé lázně Kyselka a Radošov do Vojkovic.
Jez smrti v Radošově si nikdo sjet netroufal. Naštěstí..
120 fotek, 31.5.2014, 181 zobrazení, 1 komentář | krajina, lidé, zábava
Vydařený víkend na vodě. První den jsme vlakem dorazili do Lokte, vyfasovali rafty a vydali se po řece Ohři.
Večer jsme dorazili do kempu Hubertus, kousek od Karlových Varů, kde jsme se utábořili..
70 fotek, 25.5.2014, 176 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda, země
Stradonické oppidum patří mezi naše nejznámější keltské hradiště, proslavené hlavně nálezem pokladu mincí v r. 1877.
Rozkládalo se na jakési náhorní plošině vrchu Hradiště, vysoko nad údolími Berounky a Habrového potoka, v rozloze cca 90. ha, čímž se řadí mezi největší oppida u nás.
Oppidum Stradonice bylo ve své době významným obchodním a výrobním centrem, nedaleké oppidum Závist pak centrem správním a kultovním. Stradonice vzkvétaly i díky zdrojům nerostného bohatství, hlavně železa, které se nacházely v okolí. Do oppida se dostávaly v hojném počtu importy z jihu, což svědčí o čilém obchodním styku se zahraničím. O významnosti stradonického oppida svědčí i fakt, že disponovalo svojí vlastní mincovnou. Toto privilegium mělo vedle Stradonic na našem území pouze oppidum na Závisti. Vyráběly se zde zlaté „duhovky“ i stříbrné mince. Na stradonickém oppidu bylo nalezeno neuvěřitelné množství nálezů – více než 100 000 – zlaté, stříbrné mince, kostěné, železné, bronzové předměty, spony, skleněné náramky a korále, jantarové korále. Bylo zde nalezeno velké množství jemné keramiky, točené na hrnčířském kruhu, která byla zdobena červenou a bílou malbou. Pochází odtud i velké množství dokladů o zemědělské a výrobní činnosti obyvatel oppida - rýče, radlice, kosy, srpy, sekery, pily, dláta, doklady kováren, slévačských dílen, kovolitectví. Zajímavé jsou jistě nálezy z bronzu, které sloužily jako lékařské předměty – udice, pinzety, hřebeny, ušní lžičky. (Archeolog.cz)
Novodobá historie se začala psát v r. 1877, kdy zde byl usedlíky ze Stradonic objeven poklad zlatých a stříbrných mincí. Nastalo mnohaleté rabování, přičemž byla zřejmě velká část historických předmětů a zbytků objektů nenávratně zničena.
Dnes náhorní plošinu pokrývají pole se vzrostlou řepkou a naučná stezka. Jsou odsud nádherné výhledy do okolí, a celé místo je (podle mých pocitů) nabito jakousi pozitivní energií..
49 fotek, 11.5.2014, 126 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda
Na vrchu Kotel (575 m. n m.) jižně od Rokycan kdysi stávala dřevěná rozhledna, která již dávno podlehla zubu času a povětrnostním vlivům. Letos nechalo město Rokycany na Kotli postavit novou, ocelovou rozhlednu, vysokou 25. m. Slavnostně byla otevřena v sobotu 10. 5. 2014.
Vypravil jsem se sem den nato, za slunečného počasí, které vydrželo jen do výšlapu na vrchol kopce. Po výstupu na samotnou rozhlednu se strhl prudký vichr s deštěm, což na otevřené, pětadvacetimetrové konstrukci nebylo nic příjemného.
Nicméně po asi dvaceti minutách se déšť přehnal, takže se daly pořídit i nějaké fotografie..
119 fotek, 10.5.2014, 129 zobrazení, 19 komentářů | cestování, krajina, zábava
Letošní 33. ročník turistického pochodu zaměstnanců ČD a SŽDC, pořádaný Sportklubem žst. Bor začínal v Plané u Mar. Lázní a cílem byl Lom u Tachova.
Počasí bylo pěkné, akce se vydařila. Startovalo 99 účastníků, kolik jich dorazilo do cíle a zda se někdo ztratil, zatím nevím..
54 fotek, 26.4.2014, 123 zobrazení, 18 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Vrch Kopanina s tv. vysílačem Cukrák na okraji brdských Hřebenů mě z okna vlaku fascinoval už jako dítě, kdy jsem jezdil se svým dědou do Zadní Třebáně nebo do Řevnic.
Kopec sám o sobě není příliš vysoký, (411 m. n m.) v porovnání s jinými vrcholy Brd patří k těm nejnižším, ale díky samotnému vysílači tvoří monumentální panoráma.
Vysílač je vysoký 193.5 m, je ukotven ve dvanáct metrů hlubokých betonových základech, a je v provozu od r. 1961. V srpnu roku 1968 sehrál důležitou roli, kdy se odsud ještě chvíli vysílaly zprávy poté, co ruští okupanti vyřadili z provozu hlavní pracoviště Čst v pražské Měšťanské besedě. Vysílání z provizorního studia však netrvalo dlouho, Rusové brzy dorazili i na Cukrák. Pracovníci televize a moderátoři Jiří Svejkovský a Kamila Moučková tehdy projevili neobyčejnou statečnost...
Cukrák stojí v krásné lesnaté lokalitě, jejíž image narušuje pouze blízkost rychlostní komunikace R4..
35 fotek, 24.4.2014, 80 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda, země
Po návštěvě bohnického "hřbitova bláznů" a zámecké zříceniny na Brnkách byl zbytek cesty už poněkud veselejší.
Vydal jsem se podél Vltavy k přívozu v mých rodných Klecanech a potom do Roztok na vlak. Trochu mě rozmrzelo, že hospoda u nádraží v Roztokách, kam jsem v 80. letech chodil na jídlo i na pivo je léta zavřená. Zato zámek po r. 1989 očividně zkrásněl..
36 fotek, 24.4.2014, 284 zobrazení, 2 komentáře | dokumenty, krajina, země
Osada Brnky leží severně od Prahy, v katastru obce Zdiby. Její historie je poměrně dlouhá a nemá cenu všechno popisovat.
Původně zde stávala tvrz, vypleněná na počátku třicetileté války. Zhruba v polovině 17. století jí začali noví majitelé přestavovat na jednoduchý zámek. Okolo vyrostly hospodářské budovy a časem se celá lokalita proměnila v prosperující statek. Válku statek ještě přežil.
Po r. 1948 se statek sice využíval ke svému účelu, ale v majetku státu začal chátrat, protože socialistické úřady měly jiné starosti než udržování historických budov. První velkou ranou byl rok 1957, kdy vešel v platnost zákon o zákazu kočování, a do osady bylo nastěhováno asi dvanáct cikánských rodin. Ze zámku začalo být odváženo a vybouráno vše, co se dalo spálit a rozkrást. V zámecké kapli se prý poslední mše sloužila ještě počátkem 70. let 20. století. V r. 1985 byly zbourány všechny hospodářské budovy, takže zámek, či spíše to, co z něj zbylo, zůstal na malém návrší sám. Naposledy jsem tady byl v r. 1986, a to už tehdy byl zámek vyrabovaný, se zříceným schodištěm. V roce 2008 se propadla střecha. V současnosti je celý objekt na pokraji zřícení, bývalý dvůr je neprostupně zarostlý a celé místo dokonale ilustruje výsledek komunistické péče 2. poloviny 20. století...
Zdroj historických fotografií a nákresu dvora: http://zamek-brnky.webnode.cz/

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter