Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Cestování, cykloturistika, tramping, příroda, krajina a tak vůbec. A samozřejmě fotografování toho všeho...
Fotografie už jsou ve větším rozlišení. Při prohlížení si odstraňte prosím lišty na monitoru stiskem klávesy F11, jinak se fotografie ve velkém rozlišení nezobrazí.(Opětovným stiskem F11 lišty opět vrátíte)
Fotografie jsou nasnímány ultrazoomem Panasonic DMC FZ- 50 a zrcadlovkami Pentax K20D a Pentax K-7.
Profil na Facebooku: http://www.facebook.com/home.php?ref=hp#!/profile.php?id=100002556383149
Moje další fotogalerie: https://www.zonerama.com/LadislavMatejka
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

reklama

27 fotek, 30.11.2014, 176 zobrazení, 28 komentářů | architektura, dokumenty, ostatní
Při mé cestě do předvánočního Chebu se projevila profesní úchylka, a tak jsem neodolal a prolezl chebskou železniční stanici.
Nádraží bylo postaveno v letech 1863-1864 pod vedením mnichovského architekta východní dráhy H. v. Hügela. Kolem roku 1900 bylo velkolepě rozšířeno, avšak při spojeneckém náletu v r.1945 zcela zničeno. Po válce zde 15. let fungovalo jakési prozatímní nádraží, což byl poměrně honosný název pro dřevěnou boudu.
V roce 1962 byla otevřena nová nádražní budova, postavená ve funkcionalistickém stylu..
40 fotek, 21.11.2014, 10 384 zobrazení, 22 komentářů | dokumenty, události
Západočeská metropole Plzeň se svojí Škodovkou a významným železničním uzlem byla během 2. světové války důležitým centrem nacistické Třetí říše. V letech 1940 až 1945 se stala terčem několika spojeneckých náletů. Posbíral jsem pár desítek fotografií toho posledního, uskutečněného na samém konci války, ale snad nejničivějšího..
V noci z 16. na 17.4.1945 provedly bombardéry RAF z Velké Británie nálet na seřaďovací nádraží v Plzni (Ranžír). K úderu byly určeny posádky No. 5 Group RAF. Ze základny v jihovýchodní Anglii vzlétlo 227 bombardérů Lancasterů a 11 Mosquitů. Letouny letící v čele formace shazovaly kovové proužky k vyřazení německých radarů. První značkaři od No. 463 Squadron RAAF a No. 630 Squadron RAF, kteří měli za úkol vyhledat a označit cíl, byli nad Plzní v 3:58. Orientačním bodem byly lesknoucí se hladiny boleveckých rybníků. Ti označily cíl barevně hořícími pumami, osvětlení a další označení cíle provedly letouny No. 627 Squadron RAF a No. 97 Squadron RAF. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těžkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 Squadrons. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) všechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na žádnou účinnou obranu, žádné z útočících letadel nebylo zasaženo, ani jinak poškozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraží a přilehlý železniční uzel ze kterého se stalo úplné šrotiště německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupiště i všechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projíždělo okolo 370 převážně vojenských transportů se zastavil život, do konce války se Němcům nádraží nepodařilo uvést do provozu. Na nádraží i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snažili skrýt ve výstupních tunelech nádraží. (www.vrtulnik.cz)
Na seřaďovacím nádraží se podařil spojencům možná jeden kousek, o kterém sami ani nevěděli. Ve vlacích zde čekali na únik na západ i vysoce postavené osoby Třetí říše. Němečtí generálové a členové štábu s úředníky gestapa nálet přežili, protože jejich vlak, který v době náletu také stál na nádraží, byl náhodně odstaven až na kolejích za Bolevcem. Zničeny ale byly nákladní vagony, jimiž odváželi svůj majetek i naloupenou kořist. A právě při náletu došlo ke zničení uměleckých děl, která kořistníci chtěli přepravit do Německa. Mezi cennými obrazy, sochami, porcelánem a historickým nábytkem měly být dle ústních vyprávění i ztracené insignie Karlovy univerzity. Tato legenda, která sice nemá prakticky žádný reálný podklad, čas od času nesměle vystrkuje hlavičku z hájemství otazníků. Kdo ví? Pocit, že v některém ze starých plzeňských sklepů či pod železničním náspem odpočívá poklad, dokáže zajímavě šimrat kolem žaludku.
V Jateční ulici, nedaleko seřaďovacího nádraží, dopadla jedna z bomb přímo do plně obsazeného krytu. Byl to pouze kryt ze dřeva zasypaného hlínou a ne příliš hluboký. Nikdo z přítomných neměl šanci na přežití. A protože do krytů utíkaly hromadně celé rodiny, byl to pěkný masakr, kdy během chvilky zahynuli někomu všichni příbuzní. Kolik lidí a kdo v krytu zahynul se nedalo ani tehdy přesně určit. Po začátku náletu se sem seběhli i uprchlí zajatci z transportu smrti, jejichž vlak stál na již zmíněném seřaďovacím nádraží. Kryt byl po náletu pouze zahrnut jako hromadný hrob. Na jeho místě stojí dnes malý pomníček, ke kterému se příbuzní obětí a očití svědkové události každoročně scházejí. Uctívají památku zemřelých a vyprávějí svoje svědectví o tehdejší hrůze. Mezi oběťmi náletu byla mj. i třída 38 dětí i se svou učitelkou, jejichž památku dnes připomíná pamětní deska v chodbě Konzervatoře poblíž Habrmannova náměstí, kde k tragédii došlo.
O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu dva týdny před koncem války, zřejmě již tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se ještě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraží a výroby ve Škodovce nejspíše opět přispělo ke zkrácení války. Škody v továrně nebyly zase až tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve Škodovce používalo další dlouhá desetiletí..
96 fotek, 1.11.2014, 192 zobrazení, 16 komentářů | cestování, krajina, města, příroda
Další podzimní výpravu jsme podnikli na lesnatý vrch Svatobor u Sušice, se stejnojmennou rozhlednou a turistickou chatou na vrcholu.
Vrch je vysoký 845. m. n m. a cesta na vrchol dá pořádně zabrat. Plzeňský Krkavec, kde jsme byli před týdnem je sice Svatoboru na vrcholu trochu podobný, ale proti tomuto vrchu je učiněný trpaslík.
Na Svatoboru stávala již v letech 1895 – 98 kamenná rozhledna a turistická útulna. Dne 8. května 1934 byla poškozená rozhledna zbořena a na jejím místě během tří měsíců postavena podle plánů sušického architekta Karla Houry rozhledna nová, 31,6 m vysoká. V následujícím roce byla postavena i nová chata.s restaurací a několika pokoji.
Rozhledna nabízí kruhový výhled na Šumavu i do vnitrozemí., v chatě se pak můžete občerstvit i ubytovat..
45 fotek, 25.10.2014, 168 zobrazení, 20 komentářů | krajina, příroda, země
Na dominantní vrch Krkavec s více než stoletou rozhlednou a turistickou chatou jsem se díval dlouhá léta, ať už z vlaku z Chebu do Plzně (a dnes i z pražské trati u Bukovce), či z auta na karlovarské silnici.
Vrch leží severozápadně od Plzně, je vysoký 504 m. n m. a kromě zmíněné rozhledny na jeho vrcholu nedávno vyrostla moderní telekomunikační věž s televizním vysílačem. Je obklopen poměrně hlubokými lesy, v nichž se nachází i tzv. kolomazná pec, jediná dochovaná technická památka na výrobu dehtu v ČR z pol. 18. století, a o kus dál jižněji Přírodní rezervace Kamenný rybník, stejnojmenný rybník obklopený vrchovištním rašeliništěm a původním rašeliništním pralesem.
Vydal jsem se sem z Třemošné u Plzně..
66 fotek, 12.10.2014, 140 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování, krajina, příroda, vesnice
Obec Svojšín, ležící přibližně 8. km od Stříbra je jedním z nejstarších šlechtických sídel, jehož existence byla doložena už v r. 1177.
Na první pohled zaujme, vedle zámku, kostel sv. Petra a Pavla, a především jeho mohutná hranolová věž románského původu z 12. století. Zámek z r. 1723, stojící v těsné blízkosti kostela je zrekonstruovaný a stal se ozdobou vsi. Původně byl zámek v majetku hrabat Příchovských, narodil se tu např. Antonín Petr hrabě Příchovský, jenž se později stal významným pražským arcibiskupem a stavitelem Arcibiskupského paláce v Praze. Příchovští vlastnili panství do r. 1795, poté zámek vystřídal několik majitelů. Ti poslední se "zapletli" s německým wehrmachtem, tudíž byl po válce zámek zkonfiskován na základě Benešových dekretů.
U řeky, pod žel. zastávkou je opravený starý mlýn, jenž je v současnosti předěláván na vodní elektrárnu. Východně od obce tvoří řeka Mže ostrý meandr, lemovaný skalami, kam vede místní naučná stezka..
65 fotek, 9.10.2014, 291 zobrazení, 10 komentářů | krajina, příroda, země
Levý Hradec leží v katastru města Roztok, v části zvané Žalov. Na rozsáhlé plošině nad údolím Vltavy se rozkládalo první přemyslovské hradiště. Dochovaly se z něj zbytky valů a četné archeologické nálezy. Dnes je tu jen kostelík sv. Klimenta, obklopený hřbitovem. Jedná se o první křesťanský kostel v Čechách, založený prvním historicky doloženým přemyslovským knížetem Bořivojem v osmdesátých letech 9. století. Zaujímá tak významné místo v počátcích vytváření raně středověkého českého státu, a byl prohlášen Národní kulturní památkou.
Z původního kostela z Bořivojovy doby se zachovaly pouze základy rotundy pod podlahou dnešního kostela.
Kostel byl pak v gotické a renesanční době několikrát rozšiřován a upravován, důkladné celkové rekonstrukce se pak dočkal v letech 1939-1940 a četných oprav v posledním desetiletí, kdy byly také restaurovány fresky z konce 14. století.
O kus dál západním směrem, se v začátku ostrého meandru řeky Vltavy vypíná skalnatý ostroh jménem Řivnáč. I na jeho plošině bývalo hradiště, ale už v pozdní době kamenné. Místní nálezy keramiky byly natolik specifické, že lokalita dala jméno jedné z pravěkých kultur (řivnáčská kultura). Ze skal Řivnáče je nádherný výhled na meandr a celé údolí Vltavy.
Celý hřeben uzavírá Stříbrník, zalesněný vrch spadající kolmo k Vltavě, který s protější skálou Podmoráně vytváří jakési boční údolí, kterým vede cesta do obce Úholičky. Moc toho o něm nevím, snad jen to, že se tu kdysi něco těžilo a údajně jsou tu někde i přístupné důlní štoly.
Celý meandr Vltavy lemují příkré buližníkové skály s cvičnými horolezeckými terény, které dodávají obcím Husinec a Řež jakýsi punc turistické atraktivity..
71 fotek, 5.10.2014, 291 zobrazení, 37 komentářů | krajina, příroda, země
Řeka Mže protéká od Tachova poměrně nevýraznou krajinou.
To se však náhle mění od soutoku s Hamerským potokem nedaleko Brodu nad Tichou, kde řeka začíná ostře meandrovat v hluboce zaříznutém kaňonu. Nejpůsobivější pohledy na tento západočeský Klondike jsou z oken vlaku. Železnice překonává tento asi dvacetikilometrový úsek pomocí pěti mostů a čtyř tunelů..
27 fotek, 14.9.2014, 155 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování, krajina, příroda
Necelé dva kilometry od vyšebrodského kláštera, v údolí říčky Menší Vltavice se nachází mohutné kaskády, zvané Vodopády svatého Wolfganga.
Vypravil jsem se tam druhou zářijovou neděli za značně deštivého počasí, díky němuž byly ovšem kaskády plné bouřlivě se valící vody..
7 fotek, 13.9.2014, 82 zobrazení, 2 komentáře | architektura, města, ostatní
Několik večerních snímků z nejjižnějšího města naší země..
75 fotek, 7.9.2014, 142 zobrazení, 1 komentář | architektura, krajina, ostatní
Jan Blažej Santini Aichel, jak zní jeho celé jméno se narodil 3. února 1677 pražskému kameníkovi italského původu Santinu Aichelovi, a už v poměrně mladém věku se, přes svůj handicap (byl částečně ochrnutý) stává jedním z nejvýznamnějších architektů u nás. Podařilo se mu spojit dohromady dva nezaměnitelné architektonické slohy a stal se symbolem nového, převratného stylu pod názvem barokní gotika. Santiniho rukopis poznáme na mnoha stavbách v celých Čechách, ať už to jsou významné klášterní objekty (Kladruby, Plasy, Mariánská Týnice), hospodářské usedlosti či venkovské kostelíky. Zemřel po těžké nemoci ve svých šestačtyřiceti letech 7. prosince 1723, a je pohřben na dávno zrušeném hřbitově v Praze na Malé Straně, takže přesné místo jeho hrobu už dnes neznáme.
Kladrubský klášter je bývalý benediktinský klášter, a nachází v části Kladrub u Stříbra, zvané Pozorka, v tachovském okrese, nad mělkým údolím říčky Úhlavky. Byl založen českým knížetem Vladislavem I. roku 1115, který je tu i pohřben. Fungoval až do roku 1785, kdy byl výnosem císaře Josefa II. zrušen.
Po zrušení se, už v bývalém klášteře střídala spousta jiných aktivit, byl tu vojenský lazaret, pivovar, a naposledy sloužil státnímu statku. Od konce osmdesátých let prochází celkovou rekonstrukcí, a stal se Národní kulturní památkou.
Uvnitř jsem bohužel nefotografoval, protože příplatek 200,- Kč za fotoaparát (!) byl pro mě neakceptovatelný..
61 fotek, 23.8.2014, 99 zobrazení, 1 komentář | architektura, města, ostatní
Vysílač na rozhraní Vinohrad a Žižkova je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší pražskou stavbou. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985 - 1992 podle plánů architektů Václav Aulického a Jiřího Kozáka. Díky náročné rekonstrukci v roce 2012 vynikají veškeré prostory nevšedním stylem a designem, přestože v době výstavby a dokončení věž soutěžila o nejošklivější stavbu hlavního města s potupnými přezdívkami "Jakešův prst", či "Biľakova jehla.." To byl ovšem i osud Eiffelovy věže v Paříži, a v obou případech si obyvatelé zvykli.
Návštěva Tower parku, jak se místo oficiálně nazývá však není nikterak levnou záležitostí - plné vstupné stojí 180,- Kč, a v restauraci dáte za třetinku piva 65. korun..
90 fotek, 21.8.2014, 214 zobrazení, 9 komentářů | krajina, příroda, země
Povodí Úterského potoka od mlýna Barvírna pod Bezdružicemi až k ústí do Mže na Hracholuskách znám poměrně dobře. Starý mlýn, Dudákovský i Hlaváčkův jsem navštívil i fotografoval nesčíslněkrát, včetně soutoku s Hadovkou.
Tentokrát jsem se rozhodl projít horní část toku až k prameni u Bezvěrova..
75 fotek, srpen 2014, 100 zobrazení, 7 komentářů | architektura, krajina, města, země
Malebné město Rožmitál pod Třemšínem je vzdáleno 80 km jihozápadně od Prahy a 17 km od Příbrami. Leží v poměrně drsné klimatické oblasti na úpatí vrcholů Jižních a Středních Brd. Ve Starém Rožmitále stojí od nepaměti farní kostel Povýšení sv. Kříže s unikátními varhany z roku 1750, na něž v letech 1788 - 1815 hrával Jakub Jan Ryba. Zde pravděpodobně roku 1796 zazněla poprvé jeho slavná Česká mše vánoční „Hej mistře“. Městu vévodí renesanční zámek, v minulosti majetek slavných Lvů z Rožmitála.
Vydali jsme se sem krátkou lokálkou ze stanice Březnice, na trati Zdice - Protivín..
121 fotek, srpen 2014, 234 zobrazení, 29 komentářů | architektura, krajina, města, země
V Klecanech jsem se narodil a prožil tu 22. let.
Město leží přibližně 8 km od severního okraje Prahy, ve svahu na pravém břehu Vltavy. Na katastru Klecan byla objevena poměrně rozsáhlá archeologická naleziště. Vzpomínám si, když se vedle základní školy začaly v r. 1979 hloubit základy nové mateřské školy, byli jsme se, co by žáci 6. třídy podívat na odkryté kosterní pozůstatky. Bylo to poprvé, kdy jsem na vlastní oči viděl lidské kosti...
Nejstarší písemná zmínka o Klecanech pochází z r. 1316. V době, kdy byla ves Klecany v držení Zikmunda Hromady z Boršic, povýšil král Vladislav II. r. 1507 Klecany na městečko s právem popravy, konání trhů a povolením, aby se zde usazovali řemeslníci. V 16. století se majitelé Klecan poměrně rychle střídali. V této době se však již začínají objevovat první písemné zmínky o klecanském zámku. Roku 1613 se stává majitelem klecanského panství Radslav z Vřesovic a od r. 1616 se Klecany dostávají do držení Anny Fürstenberkové, rozené z Lobkowic, která je r. 1654 oddělila od svých držav a samostatně prodala Kryštofovi Popelovi z Lobkowic - Adamu Matyášovi z Trautmannsdorfu. Dalším majitelem je od roku 1691 Václav Vojtěch ze Šternberka. Náklady na dostavbu zámku přesáhly finanční možnosti majitele a tak zámek přechází do vlastnictví věřitelů, od nichž ho roku 1727 kupují Clam-Gallasové.Ti zámek prodávají bývalému nájemci nelahozevského panství Janu Woborzilovi, jehož rodina vlastní zámek do roku 1847, kdy ho koupil cukrovarník, Antonín Balle. V letech 1876 až 1884 působil v Klecanech katolický kněz a spisovatel Václav Beneš Třebízský. Posledním majitelem zámku této éry byl od r. 1892 Jindřich Benies. V r. 1942 byl zámek prodán organizaci Hitlerjugend a r. 1944 zámek i přilehlé letiště obsadila německá vojska. Po r. 1945 sídlila v zámku Ústřední škola Československého svazu mládeže a od roku 1950 až do r. 1990 zde působila Československá lidová armáda. Ze správy Ministerstva obrany přešel zámek do majetku obce. V roce 1992 byl zámek i s parkem prodán soukromé firmě, v důsledku čehož v letech 1990 až 2003 došlo ke značné devastaci celého objektu. V roce 2003 byl zámek prodán současnému majiteli, který provedl rekonstrukci a opravu celé budovy, přičemž zachoval původní vzhled zámku. Zámek není veřejnosti přístupný. Vlivem různých historických změn byly Klecany obcí až do roku 1994, kdy předseda poslanecké sněmovny s účinností od 1. července určil Klecany městem. Od r. 1997 mají Klecany vlastní znak a prapor. V r. 2002 zasáhla Klecany v lokalitě Klecánky ničivá povodeň. (Město Klecany)
Moji prarodiče (rodiče mojí matky) se seznámili ve dvacátých letech na klecanském zámku ve službách tehdejšího majitele velkostatku Maxe Beniese. Můj děda poté asi od druhé poloviny třicátých let dělal hajného v místní bažantnici. Z hájovny se odstěhovali někdy po válce.
Z Klecan jsem odešel v říjnu r. 1990, a dnes jsem některá místa prošel poprvé po více než dvaceti letech..
125 fotek, 10.8.2014, 338 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, krajina, kultura
Před dvěma lety jsem navštívil město Nepomuk s tím, že se k nepřístupnému zámku, proslavenému románem M. Švandrlíka přece jen nějak dostanu.
Nedostal. Zámek, který vznikl přestavbou hradu má stále masivní opevnění, a kromě vstupní brány je prakticky nedobytný. Tehdy jsem prošel okolo zarůstajících kasáren pouze k oné bráně a pak se musel vrátit. Letos byl zámek na několik letních víkendů zpřístupněn, čehož jsem se rozhodl využít..
Zámecký objekt je postupně restaurován, a samotného mě příjemně překvapilo, že není až tak zdevastován, jak jsem si představoval. Ovšem celkem nedávná přítomnost socialistické armády je tady pořád znát..
55 fotek, 20.7.2014, 116 zobrazení, 42 komentářů | cestování, krajina, příroda
Turistický pochod na podporu myšlenky dostavby železniční trati z Bezdružic do Teplé se koná každoročně v červenci v rámci akce Bezdružické parní léto. Propojení cca 16. km úseku mezi oběma městy by znamenalo nezanedbatelné zkrácení cesty do Karlových Varů po kolejích, a spojilo by významné turistické lokality. Ovšem za současného působení "přítele" železnice, hejtmana Šlajse o tom momentálně zřejmě nemůže být ani řeč...
Trasa pochodu vede nádhernou krajinou a neporušenou přírodou Tepelské vrchoviny..
57 fotek, 13.7.2014, 205 zobrazení, 48 komentářů | krajina, příroda, země
Po mnoha letech jsem vyrazil podívat se na Zaječí rybník na Nezdickém potoce pod Bezdružicemi. Rybník sloužil do r. 2003 jako vodárenská nádrž pro Bezdružice a Konstantinovy Lázně. Jeho kapacita však přestávala stačit, a tak po vybudování nového přivaděče ze Žlutické přehrady se rybník před jedenácti lety zpřístupnil veřejnosti, a opět slouží rybářům.
Židovský hřbitov v lese poblíž obce Řešín byl založen r. 1760 a celá léta byl neproniknutelně zarostlý. Před několika lety byl vyčištěn a zrekonstruován a dnes zde najdeme desítky náhrobků a znatelné základy hřbitovní zdi a márnice..
40 fotek, říjen 2012 až červenec 2014, 237 zobrazení, 4 komentáře | architektura, krajina, města
Barrandovské terasy, coby komplex budov zahradní čtvrti s vyhlídkovou restaurací a bazénem v bývalém lomu nechal vystavět na přelomu 20 - 30. let min. století Václav M. Havel, kterého inspiroval podobný areál v San Franciscu.
Objektu dominuje restaurace s terasami a vyhlídkovou věží ve funkcionalistickém stylu. Ačkoliv funkcionalismus moc nemusím, tahle stavba se, myslím architektům povedla, včetně zasazení do krajiny. Terasy byly slavnostně otevřeny 4. 10. 1929, a největší slávu zažívaly právě ve 30. letech, kdy se stávaly oblíbenou destinací pražské smetánky. V plné letní sezóně se zde v neděli vařilo až 3000 obědů. K tanci vyhrával nejpopulárnější pražský orchestr R. A. Dvorského. V módě byl swing a charleston. V roce 1930 vybudoval Havel pod Barrandovskou skálou nejmodernější plovárnu v Evropě podle projektu Václava Kolátora se skokanskou věží opatřenou jedním deseti a jedním pětimetrovým můstkem. Bazén měl ideální délku 50 m. Tribuny a kapacita plovárny mohly pojmout až 4000 návštěvníků. Gastronomicky byly zaopatřeny přímo z Barrandovských teras zvláštním výtahem. Havel dokonce zřídil speciální tramvajovou a autobusovou linku, dovážející za mírný poplatek hosty přímo z centra Prahy na Barrandovské terasy a zpět.
Situace se stala katastrofální po „sametové revoluci“, když byl komplex r. 1992 navrácen potomkům úspěšného podnikatele Václava M. Havla. „Francouzská restaurace“ ještě skomírala jakžtakž do roku 1994. Poté nastala tragédie naprostého úpadku. Původní nábytek architektky Kučerové-Záveské z roku 1929 někdo kompletně ukradl. Během jednoho roku se vandalům podařilo rozmlátit veškerá okna a zasklení restaurace. Do prostor „Trilobit baru“ se nastěhovali bezdomovci, zdevastovali jej a v roce 2001 dokonce zapálili. Tato jedinečná architektonická stavbička vyhořela do základů. Bazén se skokanským můstkem zarostl plevelem a náletovými křovisky. Místo plovárny zde vznikla džungle. Do neutěsněných střech a otvorů ve stavbách zatéká. Je napadeno základní zdivo a hrozí tragický zánik Barrandovských teras.
Vydal sem se sem ve sváteční neděli, abych celý objekt nafotil, ale u vchodu stály dva mercedesy a v hlavní budově někdo byl, tak jsem dovnitř raději nešel a areál jsem fotil jen zvenčí..
55 fotek, červen 2014, 172 zobrazení, 3 komentáře | krajina, lidé, zábava
..pár fotografií z plavby po Ohři, pořízené mobilem..
60 fotek, 2.6.2014, 132 zobrazení, 3 komentáře | krajina, lidé, zábava
Poslední den jsme vypluli z Vojkovic a dorazili do Perštejna.
V penzionu Betty jsme dali oběd a jeli přes Chomutov domů..

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter