Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Cestování, cykloturistika, tramping, příroda, krajina a tak vůbec. A samozřejmě fotografování toho všeho...
Fotografie už jsou ve větším rozlišení. Při prohlížení si odstraňte prosím lišty na monitoru stiskem klávesy F11, jinak se fotografie ve velkém rozlišení nezobrazí.(Opětovným stiskem F11 lišty opět vrátíte)
Fotografie jsou nasnímány ultrazoomem Panasonic DMC FZ- 50 a zrcadlovkami Pentax K20D a Pentax K-7.
Profil na Facebooku: http://www.facebook.com/home.php?ref=hp#!/profile.php?id=100002556383149
Moje další fotogalerie: https://www.zonerama.com/LadislavMatejka
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

reklama

44 fotek, 1.6.2014, 132 zobrazení, 1 komentář | krajina, lidé, zábava
Druhý den jsme pokračovali přes zpustlé lázně Kyselka a Radošov do Vojkovic.
Jez smrti v Radošově si nikdo sjet netroufal. Naštěstí..
120 fotek, 31.5.2014, 181 zobrazení, 1 komentář | krajina, lidé, zábava
Vydařený víkend na vodě. První den jsme vlakem dorazili do Lokte, vyfasovali rafty a vydali se po řece Ohři.
Večer jsme dorazili do kempu Hubertus, kousek od Karlových Varů, kde jsme se utábořili..
70 fotek, 25.5.2014, 182 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda, země
Stradonické oppidum patří mezi naše nejznámější keltské hradiště, proslavené hlavně nálezem pokladu mincí v r. 1877.
Rozkládalo se na jakési náhorní plošině vrchu Hradiště, vysoko nad údolími Berounky a Habrového potoka, v rozloze cca 90. ha, čímž se řadí mezi největší oppida u nás.
Oppidum Stradonice bylo ve své době významným obchodním a výrobním centrem, nedaleké oppidum Závist pak centrem správním a kultovním. Stradonice vzkvétaly i díky zdrojům nerostného bohatství, hlavně železa, které se nacházely v okolí. Do oppida se dostávaly v hojném počtu importy z jihu, což svědčí o čilém obchodním styku se zahraničím. O významnosti stradonického oppida svědčí i fakt, že disponovalo svojí vlastní mincovnou. Toto privilegium mělo vedle Stradonic na našem území pouze oppidum na Závisti. Vyráběly se zde zlaté „duhovky“ i stříbrné mince. Na stradonickém oppidu bylo nalezeno neuvěřitelné množství nálezů – více než 100 000 – zlaté, stříbrné mince, kostěné, železné, bronzové předměty, spony, skleněné náramky a korále, jantarové korále. Bylo zde nalezeno velké množství jemné keramiky, točené na hrnčířském kruhu, která byla zdobena červenou a bílou malbou. Pochází odtud i velké množství dokladů o zemědělské a výrobní činnosti obyvatel oppida - rýče, radlice, kosy, srpy, sekery, pily, dláta, doklady kováren, slévačských dílen, kovolitectví. Zajímavé jsou jistě nálezy z bronzu, které sloužily jako lékařské předměty – udice, pinzety, hřebeny, ušní lžičky. (Archeolog.cz)
Novodobá historie se začala psát v r. 1877, kdy zde byl usedlíky ze Stradonic objeven poklad zlatých a stříbrných mincí. Nastalo mnohaleté rabování, přičemž byla zřejmě velká část historických předmětů a zbytků objektů nenávratně zničena.
Dnes náhorní plošinu pokrývají pole se vzrostlou řepkou a naučná stezka. Jsou odsud nádherné výhledy do okolí, a celé místo je (podle mých pocitů) nabito jakousi pozitivní energií..
49 fotek, 11.5.2014, 127 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda
Na vrchu Kotel (575 m. n m.) jižně od Rokycan kdysi stávala dřevěná rozhledna, která již dávno podlehla zubu času a povětrnostním vlivům. Letos nechalo město Rokycany na Kotli postavit novou, ocelovou rozhlednu, vysokou 25. m. Slavnostně byla otevřena v sobotu 10. 5. 2014.
Vypravil jsem se sem den nato, za slunečného počasí, které vydrželo jen do výšlapu na vrchol kopce. Po výstupu na samotnou rozhlednu se strhl prudký vichr s deštěm, což na otevřené, pětadvacetimetrové konstrukci nebylo nic příjemného.
Nicméně po asi dvaceti minutách se déšť přehnal, takže se daly pořídit i nějaké fotografie..
119 fotek, 10.5.2014, 130 zobrazení, 19 komentářů | cestování, krajina, zábava
Letošní 33. ročník turistického pochodu zaměstnanců ČD a SŽDC, pořádaný Sportklubem žst. Bor začínal v Plané u Mar. Lázní a cílem byl Lom u Tachova.
Počasí bylo pěkné, akce se vydařila. Startovalo 99 účastníků, kolik jich dorazilo do cíle a zda se někdo ztratil, zatím nevím..
54 fotek, 26.4.2014, 124 zobrazení, 18 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Vrch Kopanina s tv. vysílačem Cukrák na okraji brdských Hřebenů mě z okna vlaku fascinoval už jako dítě, kdy jsem jezdil se svým dědou do Zadní Třebáně nebo do Řevnic.
Kopec sám o sobě není příliš vysoký, (411 m. n m.) v porovnání s jinými vrcholy Brd patří k těm nejnižším, ale díky samotnému vysílači tvoří monumentální panoráma.
Vysílač je vysoký 193.5 m, je ukotven ve dvanáct metrů hlubokých betonových základech, a je v provozu od r. 1961. V srpnu roku 1968 sehrál důležitou roli, kdy se odsud ještě chvíli vysílaly zprávy poté, co ruští okupanti vyřadili z provozu hlavní pracoviště Čst v pražské Měšťanské besedě. Vysílání z provizorního studia však netrvalo dlouho, Rusové brzy dorazili i na Cukrák. Pracovníci televize a moderátoři Jiří Svejkovský a Kamila Moučková tehdy projevili neobyčejnou statečnost...
Cukrák stojí v krásné lesnaté lokalitě, jejíž image narušuje pouze blízkost rychlostní komunikace R4..
35 fotek, 24.4.2014, 81 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda, země
Po návštěvě bohnického "hřbitova bláznů" a zámecké zříceniny na Brnkách byl zbytek cesty už poněkud veselejší.
Vydal jsem se podél Vltavy k přívozu v mých rodných Klecanech a potom do Roztok na vlak. Trochu mě rozmrzelo, že hospoda u nádraží v Roztokách, kam jsem v 80. letech chodil na jídlo i na pivo je léta zavřená. Zato zámek po r. 1989 očividně zkrásněl..
36 fotek, 24.4.2014, 296 zobrazení, 2 komentáře | dokumenty, krajina, země
Osada Brnky leží severně od Prahy, v katastru obce Zdiby. Její historie je poměrně dlouhá a nemá cenu všechno popisovat.
Původně zde stávala tvrz, vypleněná na počátku třicetileté války. Zhruba v polovině 17. století jí začali noví majitelé přestavovat na jednoduchý zámek. Okolo vyrostly hospodářské budovy a časem se celá lokalita proměnila v prosperující statek. Válku statek ještě přežil.
Po r. 1948 se statek sice využíval ke svému účelu, ale v majetku státu začal chátrat, protože socialistické úřady měly jiné starosti než udržování historických budov. První velkou ranou byl rok 1957, kdy vešel v platnost zákon o zákazu kočování, a do osady bylo nastěhováno asi dvanáct cikánských rodin. Ze zámku začalo být odváženo a vybouráno vše, co se dalo spálit a rozkrást. V zámecké kapli se prý poslední mše sloužila ještě počátkem 70. let 20. století. V r. 1985 byly zbourány všechny hospodářské budovy, takže zámek, či spíše to, co z něj zbylo, zůstal na malém návrší sám. Naposledy jsem tady byl v r. 1986, a to už tehdy byl zámek vyrabovaný, se zříceným schodištěm. V roce 2008 se propadla střecha. V současnosti je celý objekt na pokraji zřícení, bývalý dvůr je neprostupně zarostlý a celé místo dokonale ilustruje výsledek komunistické péče 2. poloviny 20. století...
Zdroj historických fotografií a nákresu dvora: http://zamek-brnky.webnode.cz/
58 fotek, 24.4.2014, 351 zobrazení, 6 komentářů | dokumenty, krajina, lidé
Ústavní hřbitov se nachází zcela stranou bohnické zástavby. Hřbitov o rozloze cca 25.000 m2 je obehnán ohradní zdí s branami na východní a západní straně. Poblíž jižní zdi byla postavena kaplička, která je dnes zcela zdevastovaná. Hřbitov spolu s kaplí byl vystavěn během roku 1909 a byl určen pro pohřbívání zemřelých pacientů Ústavu pro choromyslné (dnes Bohnická psychiatrická léčebna) a také pro zaměstnance tohoto ústavu. Býval katolický, pro nekatolíky byla vyhrazena část po pravé straně kapličky. První ošetřovanec ústavu František Janovský byl v hrobě číslo 1 pohřben 14.9.1909. Na hřbitově se přestávalo pohřbívat už v 50. letech. V 60. letech byl hřbitov předán Pohřební službě hl. m. Prahy a v té době bylo na něm pohřbívání zastaveno a areál začal pustnout. Přesto zde podle některých náhrobních desek docházelo k ojedinělým pohřbům i později, dokonce až do 70. let. Počet hrobů podle dochovaného číslování přesahoval 3.000. Na mnoha hrobech se ještě v 90. letech 20. století dochovaly plechové tabulky ve tvaru osmicípích hvězd, málokde však s čitelnými údaji. Dnes už není ani po nich památky. Hroby se dnes dají stěží rozeznat, nemají žádné označení, jen ojediněle se dochovaly zbytky desek vsazených do obvodové zdi. Hřbitov je zcela zdevastován a zarostlý náletovými křovinami a stromy.(http://www.atlasceska.cz/)
Básník T.R.Field věnoval tomuto hřbitovu v 50. letech epigram:
Všecko, co kdy žilo, do země se skrylo a co z toho zbylo?
Proto vůbec nezáleží, na tom, právě zde kdo leží.
Nakonec je země prázdná stejně jako hlava blázna..
63 fotek, 20.4.2014, 127 zobrazení, 6 komentářů | koníčky, krajina, kultura, příroda
Tuto neděli se opět konaly oslavy jara ve dvoře Krasíkov a na nádraží v Bezdružicích na Tachovsku, se spoustou atrakcí, hlavně pro děti.
Akci vévodil turistický pochod ze zastávky Strahov krásným údolím potoka Hadovky do krasíkovského dvora a dále do Bezdružic..
24 fotek, 12.2.2014, 700 zobrazení, 12 komentářů | ostatní, práce
Fotografie plzeňského ranžíru, které pořídil pro srovnání se staršími fotografiemi Z. Huspeka z osvětlovacích věží Karel Klvaň dne 12. února 2014...
54 fotek, 10.2.2014, 4 555 zobrazení, 6 komentářů | klasická-fotografie, lidé, práce
Zdeněk Huspek (1947) působil v letech 1977 - 1991 na plzeňském ranžíru jako vedoucí posunu a nádražní.
Za tu dobu pořídil, co by nadšený fotoamatér nesčíslně fotografií lidí, techniky i běžného života na seřaďovacím nádraží. Dnes čas od času naskenuje nějaký ten negativ, takže si můžeme tyto fotografie, staré více než třicet let prohlédnout v digitální podobě, a pamětníci mohou zavzpomínat na dobu, kdy to, jak říkají "stálo za hovno.."
Autorem jedné fotografie je pan Jiří Šenk z Ostrova nad Ohří.
Odkaz na stránky Z. Huspeka: http://www.multiweblog.cz/
37 fotek, leden 2014, 131 zobrazení, 74 komentářů | cestování, krajina, příroda
Jižně od Berouna, v CHKO Český kras se nachází soustava několika vrcholů, tvořených kvalitním vápencem, které patří již řadu let mezi nejcennější přírodní lokality Českého krasu.
Na západě začíná oblast vrchem Kotýz, což je jakýsi skalní ostroh nad Suchomastským potokem. Na jižním a západním okraji je ohraničen skalními stěnami, které vytvářejí výraznou skalní dominantu. Četné archeologické nálezy dokládají osídlení člověkem již od paleolitu. Na Kotýzu najdeme dva známé krasové útvary - Aksamitovu bránu a Jelínkův most.
Odtud vede cesta po okraji lomu k další významné lokalitě, na vrch Zlatý kůň, proslavený Koněpruskými jeskyněmi.
Celou oblast negativně ovlivňuje obří Velkolom Čertovy schody, kde již od 50. let probíhá intenzivní těžba vápence.
Tuto sobotu, kdy jsem se tam v současné zimě - nezimě vypravil, byl celý hřeben zahalen v husté mlze, takže jsem moc fotografií nepořídil. Aksamitova brána navíc byla obsazena turisty..
24 fotek, 12.1.2014, 151 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Zbytky malého hradu ze 14. století, zakladatel není znám, koncem 15. století století za Ejpovských ze Šťáhlav opuštěn a brzy zpustnul. Zříceniny byly silně poškozeny při stavbě trati Plzeň - Praha v roce 1862 a tak do dnešních dnů zůstal zachován pouze malý zbytek zdi věžového paláce.
Hluboká rokle pod hradem byla v roce 1972 vyhlášena přírodní památkou Pod Starým hradem. Jedná se o významné paleontologické naleziště prvohorní podmořské fauny (www.turistika.cz)
23 fotek, 27.12.2013, 113 zobrazení, 9 komentářů | architektura, cestování, města
Pár večerních fotografií s vánoční atmosférou, z historických center královských měst Rakovníka a Berouna..
64 fotek, 26.12.2013, 169 zobrazení, 21 komentářů | architektura, cestování, města
Bavorské město Furth im Wald leží nedaleko česko-německé hranice v okrese Cham.
Jeho historie se píše zhruba od konce 11. století, a ani jemu se nevyhnuly některé významné dějinné události, od nájezdu husitů, po obě světové války. V r. 1946 byl naproti vlakovému nádraží zřízen sběrný tábor pro odsunuté sudetské Němce, což připomíná památník v podobě kvádru z leštěné černé žuly, umístěný u vchodu do nádražní budovy.
Ve městě je několik historických památek, které jsem se snažil obejít a nafotit. Do Furthu jsem přijel na druhý svátek vánoční, ale navzdory očekávání město vánoční atmosféru moc nepřipomínalo. Jen interiér kostela byl svátečně vyzdoben a prosycen vůní purpury..
1 fotka, 24.12.2013, 88 zobrazení, 6 komentářů | doma, lidé, rodina-přátelé
..hodně štěstí, zdraví a spoustu dalších cest v nadcházejícím roce Vám všem...
34 fotek, 1.12.2013, 169 zobrazení, 22 komentářů | cestování, krajina, příroda
Původně jsem chtěl vyrazit do Kladrub nasnímat nádheru bývalého benediktinského kláštera, jenže klášter byl zavřený a navíc začalo pršet.
Stejně jsem ale nelitoval, hluboké údolí říčky Úhlavky (jenž je považována za jednu z nestarších u nás) je krásné a překvapilo mě prakticky neporušenou přírodou..
58 fotek, listopad 2013, 204 zobrazení, 13 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Osada Světce leží asi dva kilometry západně od Tachova a je opředena spoustou legend.
Podle staré pověsti na návrší ve Světcích, které vystupovalo z údolí řeky Mže, stával velký kámen, na němž se objevovalo 14 malých světélek. Okolní zbožní lidé je považovali za 14 svatých pomocníků a toto místo s úctou navštěvovali. V roce 1486 byla vystavěna a vysvěcena kaple nad tímto posvátným kamenem. Podle jiné pověsti bezbožný rytíř se tajemným světélkům vysmála ťal mezi ně mečem. Namístě se propadl a zbyla po něm pouze přilbice, která ještě v 18. století byla umístěna v malé truhle na oltáři.
V polovině 16. stol. zde začal řád Pavlánů stavět klášter. Řád Pavlánů založil roku 1435 František z Pauly. Řád se vyznačoval přísnou řeholí, která pavlánům ukládala naprostou chudobu, mlčenlivost, neustálé cvičení v pokoře a soustavný půst. Výstavbě kláštera bránil nedostatek financí a třicetiletá válka. Stavba konventu byla dokončena v roce 1669.V roce 1671 započala výstavba nového chrámu. V roce 1729 kostel a část konventu vyhořely a opravy se vlekly až do roku 1754. V roce 1787 císař Josef II. mimo jiné kláštery zrušil také všechny pavlánské kláštery v Čechách. Následujícího roku byl kostel vyklizen.
V roce 1790 koupil v dražbě kostel a klášter majitel tachovského panství Josef Mikuláš Windischgrätz. V letech 1791 až 1792 nechal z odsvěceného kostela vynést 47 rakví s ostatky mnichů a šlechticů. Klášterní budovy využíval majitel panství při nákladné přestavbě tachovského zámku.
V roce 1816 strhla bouře část střechy chátrajícího chrámu. Od roku 1857 kníže Alfred Windischgrätz započal rozsáhlou přestavbu, která měla kostel přetvořit v romantické sídlo. Při jeho budování byla s velkým úsilím zbořena značná část hodnotného barokního kostela. K severní zdi byla po celé délce připojena nová stavba se dvěma polygonálními věžemi v nárožích. Uprostřed čtvercového uspořádání bylo malé nádvoří. Levá kostelní věž byla zachována a pravá byla zbourána. Celá stavba byla tvořena směsicí různých slohů a udivovala spíše svojí velikostí než vkusem. V letech 1858 až 1861 nechal Alfred Windischgrätz vybudovat pod rozestavěným zámkem jízdárnu v neorománském slohu. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1859. Budova obsahovala také stáje, kovárnu a hostinské pokoje. V roce 1862 Alfred Windischgrätz zemřel a jeho syn Alfred II. práce na zámku zastavil. V té době byly již vybudovány věže severního křídla a dokončeny fasády ve směru k Tachovu. Celá západní strana zůstala rozestavěna, stejně jako vnitřní části zámku. V průběhu několika desítek let se značná část nového zámku zřítila a mezi světovými válkami z velkolepé stavby zůstaly pouze zříceniny bývalého kostela a trosky severního křídla se zřícenou věží. Konvent byl využíván jako lesní úřad, a dnes je využíván jako střední odborné učiliště.
Z kostela nad jízdárnou zbývá jen část průčelí s věží a celá jižní stěna se zbytky bočních kaplí a kleneb. Z dalších částí kostela jsou zachovány jen části zdiva. Prostor památné svatyně je dnes zarostlý a zanesený odpadem, pod nímž kdesi leží zázračný kámen se 14 světélky. (Pavel Nový, Tachov.cz)
Jízdárna, která chátrala více než 40. let a hrozila jí demolice, je po vídeňské druhá největší ve střední Evropě. Po roce 2000 se dočkala rekonstrukce a dnes opět září v plné kráse.
Asi dva kilometry západně od Světců leží na řece Mži vodárenská nádrž Lučina..
59 fotek, 23.11.2013, 98 zobrazení, 17 komentářů | architektura, města
Západočeský Tachov patřil mezi nejmenší královská města, má však své nezastupitelné místo v naší historii i spoustu památek, z nichž nejvýznamnější jsou městské hradby, jedny z nejzachovalejších u nás.
Jeho jméno je nejvíce spojováno s husity, kteří zde r. 1427 porazili křižácká vojska, a s knížecím rodem Windischgrätzů.
Windischgrätzové drželi tachovské panství od 18. stol. až do roku 1945. Knížecí rod nebyl příliš oblíben, a to hlavně zásluhou Alfreda I. Windischgrätze, vojáka a arogantního aristokrata, který se "proslavil" tvrdým zákrokem proti českému povstání v r. 1848. V r. 1993 uplatňoval restituční nároky na tachovské panství Ludvík Antonín Windischgrätz, soudy jej však zamítly.
Okolí Tachova vyniká krásnou přírodou, a město samotné se dá považovat za jednu z bran do Českého lesa..

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter