Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Cestování, cykloturistika, tramping, příroda, krajina a tak vůbec. A samozřejmě fotografování toho všeho...
Fotografie už jsou ve větším rozlišení. Při prohlížení si odstraňte prosím lišty na monitoru stiskem klávesy F11, jinak se fotografie ve velkém rozlišení nezobrazí.(Opětovným stiskem F11 lišty opět vrátíte)
Fotografie jsou nasnímány ultrazoomem Panasonic DMC FZ- 50 a zrcadlovkami Pentax K20D a Pentax K-7.
Profil na Facebooku: http://www.facebook.com/home.php?ref=hp#!/profile.php?id=100002556383149
Moje další fotogalerie: https://www.zonerama.com/LadislavMatejka
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


reklama

58 fotek, 24.4.2014, 328 zobrazení, 6 komentářů | dokumenty, krajina, lidé
Ústavní hřbitov se nachází zcela stranou bohnické zástavby. Hřbitov o rozloze cca 25.000 m2 je obehnán ohradní zdí s branami na východní a západní straně. Poblíž jižní zdi byla postavena kaplička, která je dnes zcela zdevastovaná. Hřbitov spolu s kaplí byl vystavěn během roku 1909 a byl určen pro pohřbívání zemřelých pacientů Ústavu pro choromyslné (dnes Bohnická psychiatrická léčebna) a také pro zaměstnance tohoto ústavu. Býval katolický, pro nekatolíky byla vyhrazena část po pravé straně kapličky. První ošetřovanec ústavu František Janovský byl v hrobě číslo 1 pohřben 14.9.1909. Na hřbitově se přestávalo pohřbívat už v 50. letech. V 60. letech byl hřbitov předán Pohřební službě hl. m. Prahy a v té době bylo na něm pohřbívání zastaveno a areál začal pustnout. Přesto zde podle některých náhrobních desek docházelo k ojedinělým pohřbům i později, dokonce až do 70. let. Počet hrobů podle dochovaného číslování přesahoval 3.000. Na mnoha hrobech se ještě v 90. letech 20. století dochovaly plechové tabulky ve tvaru osmicípích hvězd, málokde však s čitelnými údaji. Dnes už není ani po nich památky. Hroby se dnes dají stěží rozeznat, nemají žádné označení, jen ojediněle se dochovaly zbytky desek vsazených do obvodové zdi. Hřbitov je zcela zdevastován a zarostlý náletovými křovinami a stromy.(http://www.atlasceska.cz/)
Básník T.R.Field věnoval tomuto hřbitovu v 50. letech epigram:
Všecko, co kdy žilo, do země se skrylo a co z toho zbylo?
Proto vůbec nezáleží, na tom, právě zde kdo leží.
Nakonec je země prázdná stejně jako hlava blázna..
63 fotek, 20.4.2014, 120 zobrazení, 6 komentářů | koníčky, krajina, kultura, příroda
Tuto neděli se opět konaly oslavy jara ve dvoře Krasíkov a na nádraží v Bezdružicích na Tachovsku, se spoustou atrakcí, hlavně pro děti.
Akci vévodil turistický pochod ze zastávky Strahov krásným údolím potoka Hadovky do krasíkovského dvora a dále do Bezdružic..
24 fotek, 12.2.2014, 671 zobrazení, 12 komentářů | ostatní, práce
Fotografie plzeňského ranžíru, které pořídil pro srovnání se staršími fotografiemi Z. Huspeka z osvětlovacích věží Karel Klvaň dne 12. února 2014...
54 fotek, 10.2.2014, 4 517 zobrazení, 6 komentářů | klasická-fotografie, lidé, práce
Zdeněk Huspek (1947) působil v letech 1977 - 1991 na plzeňském ranžíru jako vedoucí posunu a nádražní.
Za tu dobu pořídil, co by nadšený fotoamatér nesčíslně fotografií lidí, techniky i běžného života na seřaďovacím nádraží. Dnes čas od času naskenuje nějaký ten negativ, takže si můžeme tyto fotografie, staré více než třicet let prohlédnout v digitální podobě, a pamětníci mohou zavzpomínat na dobu, kdy to, jak říkají "stálo za hovno.."
Autorem jedné fotografie je pan Jiří Šenk z Ostrova nad Ohří.
Odkaz na stránky Z. Huspeka: http://www.multiweblog.cz/
37 fotek, leden 2014, 131 zobrazení, 74 komentářů | cestování, krajina, příroda
Jižně od Berouna, v CHKO Český kras se nachází soustava několika vrcholů, tvořených kvalitním vápencem, které patří již řadu let mezi nejcennější přírodní lokality Českého krasu.
Na západě začíná oblast vrchem Kotýz, což je jakýsi skalní ostroh nad Suchomastským potokem. Na jižním a západním okraji je ohraničen skalními stěnami, které vytvářejí výraznou skalní dominantu. Četné archeologické nálezy dokládají osídlení člověkem již od paleolitu. Na Kotýzu najdeme dva známé krasové útvary - Aksamitovu bránu a Jelínkův most.
Odtud vede cesta po okraji lomu k další významné lokalitě, na vrch Zlatý kůň, proslavený Koněpruskými jeskyněmi.
Celou oblast negativně ovlivňuje obří Velkolom Čertovy schody, kde již od 50. let probíhá intenzivní těžba vápence.
Tuto sobotu, kdy jsem se tam v současné zimě - nezimě vypravil, byl celý hřeben zahalen v husté mlze, takže jsem moc fotografií nepořídil. Aksamitova brána navíc byla obsazena turisty..
24 fotek, 12.1.2014, 151 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Zbytky malého hradu ze 14. století, zakladatel není znám, koncem 15. století století za Ejpovských ze Šťáhlav opuštěn a brzy zpustnul. Zříceniny byly silně poškozeny při stavbě trati Plzeň - Praha v roce 1862 a tak do dnešních dnů zůstal zachován pouze malý zbytek zdi věžového paláce.
Hluboká rokle pod hradem byla v roce 1972 vyhlášena přírodní památkou Pod Starým hradem. Jedná se o významné paleontologické naleziště prvohorní podmořské fauny (www.turistika.cz)
23 fotek, 27.12.2013, 109 zobrazení, 9 komentářů | architektura, cestování, města
Pár večerních fotografií s vánoční atmosférou, z historických center královských měst Rakovníka a Berouna..
64 fotek, 26.12.2013, 168 zobrazení, 21 komentářů | architektura, cestování, města
Bavorské město Furth im Wald leží nedaleko česko-německé hranice v okrese Cham.
Jeho historie se píše zhruba od konce 11. století, a ani jemu se nevyhnuly některé významné dějinné události, od nájezdu husitů, po obě světové války. V r. 1946 byl naproti vlakovému nádraží zřízen sběrný tábor pro odsunuté sudetské Němce, což připomíná památník v podobě kvádru z leštěné černé žuly, umístěný u vchodu do nádražní budovy.
Ve městě je několik historických památek, které jsem se snažil obejít a nafotit. Do Furthu jsem přijel na druhý svátek vánoční, ale navzdory očekávání město vánoční atmosféru moc nepřipomínalo. Jen interiér kostela byl svátečně vyzdoben a prosycen vůní purpury..
1 fotka, 24.12.2013, 88 zobrazení, 6 komentářů | doma, lidé, rodina-přátelé
..hodně štěstí, zdraví a spoustu dalších cest v nadcházejícím roce Vám všem...
34 fotek, 1.12.2013, 168 zobrazení, 22 komentářů | cestování, krajina, příroda
Původně jsem chtěl vyrazit do Kladrub nasnímat nádheru bývalého benediktinského kláštera, jenže klášter byl zavřený a navíc začalo pršet.
Stejně jsem ale nelitoval, hluboké údolí říčky Úhlavky (jenž je považována za jednu z nestarších u nás) je krásné a překvapilo mě prakticky neporušenou přírodou..
58 fotek, listopad 2013, 200 zobrazení, 13 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Osada Světce leží asi dva kilometry západně od Tachova a je opředena spoustou legend.
Podle staré pověsti na návrší ve Světcích, které vystupovalo z údolí řeky Mže, stával velký kámen, na němž se objevovalo 14 malých světélek. Okolní zbožní lidé je považovali za 14 svatých pomocníků a toto místo s úctou navštěvovali. V roce 1486 byla vystavěna a vysvěcena kaple nad tímto posvátným kamenem. Podle jiné pověsti bezbožný rytíř se tajemným světélkům vysmála ťal mezi ně mečem. Namístě se propadl a zbyla po něm pouze přilbice, která ještě v 18. století byla umístěna v malé truhle na oltáři.
V polovině 16. stol. zde začal řád Pavlánů stavět klášter. Řád Pavlánů založil roku 1435 František z Pauly. Řád se vyznačoval přísnou řeholí, která pavlánům ukládala naprostou chudobu, mlčenlivost, neustálé cvičení v pokoře a soustavný půst. Výstavbě kláštera bránil nedostatek financí a třicetiletá válka. Stavba konventu byla dokončena v roce 1669.V roce 1671 započala výstavba nového chrámu. V roce 1729 kostel a část konventu vyhořely a opravy se vlekly až do roku 1754. V roce 1787 císař Josef II. mimo jiné kláštery zrušil také všechny pavlánské kláštery v Čechách. Následujícího roku byl kostel vyklizen.
V roce 1790 koupil v dražbě kostel a klášter majitel tachovského panství Josef Mikuláš Windischgrätz. V letech 1791 až 1792 nechal z odsvěceného kostela vynést 47 rakví s ostatky mnichů a šlechticů. Klášterní budovy využíval majitel panství při nákladné přestavbě tachovského zámku.
V roce 1816 strhla bouře část střechy chátrajícího chrámu. Od roku 1857 kníže Alfred Windischgrätz započal rozsáhlou přestavbu, která měla kostel přetvořit v romantické sídlo. Při jeho budování byla s velkým úsilím zbořena značná část hodnotného barokního kostela. K severní zdi byla po celé délce připojena nová stavba se dvěma polygonálními věžemi v nárožích. Uprostřed čtvercového uspořádání bylo malé nádvoří. Levá kostelní věž byla zachována a pravá byla zbourána. Celá stavba byla tvořena směsicí různých slohů a udivovala spíše svojí velikostí než vkusem. V letech 1858 až 1861 nechal Alfred Windischgrätz vybudovat pod rozestavěným zámkem jízdárnu v neorománském slohu. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1859. Budova obsahovala také stáje, kovárnu a hostinské pokoje. V roce 1862 Alfred Windischgrätz zemřel a jeho syn Alfred II. práce na zámku zastavil. V té době byly již vybudovány věže severního křídla a dokončeny fasády ve směru k Tachovu. Celá západní strana zůstala rozestavěna, stejně jako vnitřní části zámku. V průběhu několika desítek let se značná část nového zámku zřítila a mezi světovými válkami z velkolepé stavby zůstaly pouze zříceniny bývalého kostela a trosky severního křídla se zřícenou věží. Konvent byl využíván jako lesní úřad, a dnes je využíván jako střední odborné učiliště.
Z kostela nad jízdárnou zbývá jen část průčelí s věží a celá jižní stěna se zbytky bočních kaplí a kleneb. Z dalších částí kostela jsou zachovány jen části zdiva. Prostor památné svatyně je dnes zarostlý a zanesený odpadem, pod nímž kdesi leží zázračný kámen se 14 světélky. (Pavel Nový, Tachov.cz)
Jízdárna, která chátrala více než 40. let a hrozila jí demolice, je po vídeňské druhá největší ve střední Evropě. Po roce 2000 se dočkala rekonstrukce a dnes opět září v plné kráse.
Asi dva kilometry západně od Světců leží na řece Mži vodárenská nádrž Lučina..
59 fotek, 23.11.2013, 98 zobrazení, 17 komentářů | architektura, města
Západočeský Tachov patřil mezi nejmenší královská města, má však své nezastupitelné místo v naší historii i spoustu památek, z nichž nejvýznamnější jsou městské hradby, jedny z nejzachovalejších u nás.
Jeho jméno je nejvíce spojováno s husity, kteří zde r. 1427 porazili křižácká vojska, a s knížecím rodem Windischgrätzů.
Windischgrätzové drželi tachovské panství od 18. stol. až do roku 1945. Knížecí rod nebyl příliš oblíben, a to hlavně zásluhou Alfreda I. Windischgrätze, vojáka a arogantního aristokrata, který se "proslavil" tvrdým zákrokem proti českému povstání v r. 1848. V r. 1993 uplatňoval restituční nároky na tachovské panství Ludvík Antonín Windischgrätz, soudy jej však zamítly.
Okolí Tachova vyniká krásnou přírodou, a město samotné se dá považovat za jednu z bran do Českého lesa..
80 fotek, 10.11.2013, 132 zobrazení, 11 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
V neděli 10. listopadu jsme měli původně v plánu vystoupat na nejvyšší vrchol Českého lesa, Čerchov. Jenže počasí bylo vrtkavé, ráno sice chvíli svítilo slunce, ale pak se zatáhlo, a už z vlaku za Domažlicemi bylo vidět, že vrcholek Čerchova se topí v mlze. Později začalo i drobně pršet..

A tak jsme se vydali z České Kubice po Čertově naučné stezce do Babylonu a dále lesem přes poutní místo sv. Vavřince do Domažlic. Hned za Českou Kubicí, kde snad ani ty pověstné lišky nedávají dobrou noc jsme vlezli do mimořádně kvalitního lesa, který je prý pozůstatkem původního pralesního porostu. Pod žel. tratí zčásti vede tzv. náhon Teplé Bystřice, vodní dílo, které od 16. stol. zásobovalo vodou mlýny, hamry i samotné město Domažlice.

Většinu cesty drobně pršelo..
90 fotek, 22.10.2013, 128 zobrazení, 2 komentáře | krajina, příroda, země
Na Kladskou jsem se poprvé vypravil v r. 2006 na kole, jenže tenkrát moc času na fotografování nebylo. V úterý, 22. října 2013 meteorologové předpovídali slunečný podzimní den, tak jsem sbalil Pentax a vyrazil..
Horskou osadu, německy zvanou Glatzen v nadmořské výšce 815 m. n m., nyní část města Mariánské Lázně, založil po r. 1875 kníže Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg, který r. 1873 od státu koupil rozsáhlý lesní revír o rozloze 6000 ha v neobydlené lesnaté a močálovité krajině. Na Kladské louce byl postaven lovecký zámeček, pila, rentovní úřad (stavení u křižovatky), vedle něho fořtovna, dva sruby pro úřednictvo, hostinec U tokajícího tetřeva, stavení pro kočího a za zámečkem hospodářská stavení. Na přelomu 19. a 20. století bylo postaveno zbývajících pět srubů švýcarsko - tyrolského typu. Vlastní zámeček je jednoduchá přízemní budova s dřevěným patrem ve stylu švýcarských loveckých chat a dnes slouží jako hotel. Okolí zámečku je parkově upraveno a stalo se výletním místem.
Syn a nástupce knížete Friedricha, Otto Sigismund si místo zamiloval natolik, že se zde nechal po své smrti v r. 1936 i pohřbít. Jeho hrobka se nachází kousek od zámečku v lese.
Oblast se nachází v samém srdci Slavkovského lesa, v těch přírodovědecky nejcennějších partiích. Celé okolí je součástí Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny, jež tvoří pět horských, tzv. vrchovištních rašelinišť. Nahlédl jsem do toho největšího z nich, rašeliniště Tajga (133 ha). Divočina je zde opravdu neprostupná a úchvatná, a nebezpečí zabloudění velké..
77 fotek, 6.10.2013, 86 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování, města
Údolí Úšovického potoka na jižním okraji Slavkovského lesa bývalo ještě na přelomu 18. a 19. stol. pustou, bažinatou divočinou. K objevu prvního slaného pramene v těchto místech mnichy z tepelského kláštera došlo víceméně náhodou, zrovna tak ke zjištění blahodárných účinků zdejších minerálních vod. O jejich léčivých účincích začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim.
Historie Mariánských Lázní se začala psát v roce 1818, kdy zde začaly vyrůstat první lázeňské domy, a z lokality se stala samostatná obec. O dva roky později Lázně poprvé navštívil německý básník J. W. Goethe, jehož přítomnost měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela..
Od té doby se Mariánské Lázně stávaly cílem mnoha slavných osobností. V srpnu roku 1904 se dokonce staly na čas středem zájmu celého světa, když zde jednali rakouský císař František Josef I. a britský král Eduard VII. Věhlas města rostl, v roce 1872 zde byla vybudována železniční trať a vyrostly nové čtvrti.
Říká se, že sláva a proslulost Mariánských Lázní skončila s prvními výstřely I. světové války. Po válce a novém uspořádání Evropy zůstaly jen obyčejným lázeňským městem v západočeském pohraničí..
99 fotek, 5.10.2013, 111 zobrazení, 4 komentáře | krajina, kultura, lidé
Slavnosti jablek se konají každoročně na podzim na vrchu Krasíkov poblíž Konstantinových Lázní, v prostoru zaniklého středověkého hradu Švamberka.
Letos se konal již jedenáctý ročník, a počasí přálo..
103 fotek, 29.9.2013, 108 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, krajina, města
Stříbro patří mezi naše přední středověká města se spoustou historických památek.
Proslavila ho těžba rud, hlavně stříbra a olova, které se tu těžilo až do začátku 80. let 20. století. Zdejší hornický revír je údajně nejstarším revírem u nás.
Ani Stříbru se však nevyhnula řada historických, často tragických událostí. Roku 1426 byl obsazen husity, kteří jej drželi jedenáct let až do r. 1437 (pocházel odsud přední husitský kazatel Jakoubek ze Stříbra). 16. století přineslo Stříbru nerušený hospodářský rozkvět. Městu tehdy náleželo 13 okolních vesnic. Pšeničné pivo z městského pivovaru bylo v té době významným vývozním artiklem. Místní řemeslníci byli sdruženi do 11 cechů. V té době žilo ve městě ještě převážně české obyvatelstvo. Do 16. století spadá také výrazná stavební aktivita, na níž upomínají skvostné renesanční portály některých domů. V r. 1618 vypukla třicetiletá válka, a Stříbro opět "nezůstalo stranou". Město, položené na významné komunikaci, trpělo častými průtahy vojsk, které obyvatelstvu přinášely vždy jen utrpení. Švédové obsadili a vyloupili město v letech 1639, 1645 a 1647. Roku 1710 vypukl ve městě mor, který připomíná morový sloup na náměstí z roku 1740.
Po r. 1945 došlo k vysídlení naprosté většiny německých obyvatel, a o pár let později začíná "budování socialismu", za něhož se z města stává jakási "šedá myš".
V 90. letech začíná nový rozvoj města, opravují se historické památky, budují naučné stezky, a městu se vrací někdejší krása a středověký půvab..
23 fotek, 28.9.2013, 69 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina
Jeden slunečný podzimní den u cisterciáckého kláštera..
47 fotek, 15.9.2013, 277 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, vesnice
Cebiv - malá, bezvýznamná obec, ležící v půlce lokální trati Pňovany - Bezdružice (km 12,7) v okrese Tachov.
Její nepřehlédnutelnou dominantou je barokní zámek na návrší uprostřed vsi. Kdo byli jeho poslední majitelé před znárodněním nevím, ale za socialismu byl součástí Státního statku. V té době došlo k totální likvidaci zámeckého parku zástavbou zemědělských objektů. Dodnes tvoří jakousi vedlejší "dominantu" sedm velkých nevyužívaných ocelových zásobníků. V zámku fungovala až do r. 1998 kuchyně a jídelna zemědělského podniku.
V r. 1993 byl zámek vrácen v restituci. Vlastní ho tři majitelé, kteří se údajně nemohou dohodnout na slíbené rekonstrukci, takže zámek se už dlouhých dvacet let stává předmětem soudních sporů a dál nezadržitelně chátrá.
Původní vlastníci měli prý aspoň snahu. „Dříve tam bývaly kanceláře Rolnické společnosti, tak to trochu statky udržovaly, dokonce koupily pětasedmdesát nových oken, že je tam dají, ale to jim nakonec zakázal památkový úřad ze Stříbra, prý okna nejsou z tvrdého dřeva. Tak ani nevíme, co si o tom myslet, jeden se to snaží zachránit a druhý to zakáže a raději to nechá osudu napospas,“ napsala v roce 2010 starostka obce paní Řezníčková.
Interiéry však ještě nejsou až v takovém stavu, aby nešly zachránit, ale je už, takříkajíc za pět minut dvanáct. V turistickém průvodci od Zdeňka Procházky z r. 1998 jsem viděl fotografii posledních zámeckých kachlových kamen. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem tam našel už jen kovový podstavec a vybouranou díru..
Více o cebivském zámku zde: http://www.cebiv.cz/zamek-cebiv/
60 fotek, 17.8.2013, 121 zobrazení, 27 komentářů | cestování, krajina, příroda
..malý letní výlet na Šumavu..

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter